o přepouštění...

vyklouzl jsem ven jen tak a bos
ucítil závan svěžího vzduchu ze zahrady
a po pár krocích jsem ji uviděl

připomínala bohyni
seděla na placatém kameni
upírala oči k zemi
jakoby v nich měla déšť
nad vyprahlou pouští
svou nahotu se vůbec nesnažila skrývat
jen měsíční paprsky ji halily
do mihotavých lístků
světla a stínu
a po zádech dolů se jí vlnily
rozpustilé vlasy

zůstal jsem tiše stát
abych ji neuvedl do rozpaků
ale nejspíš slyšela můj dech
takže se zlehka otočila
a položila mi otázku
co si myslíte o naplnění příteli

víte milá Gracenotis
každého někdy něco
nenadále zaplaví
ale pak se může stát
že vás to zahltí
dojde k přeplnění
až z toho máte pocit vyčerpání

proto ale umíme odpustit

ovšem
ale nedá se to tak docela vypustit


tomu moc nerozumím

vy chcete vždy přesnou odpověď
ovšem někdy žádná není
stává se to díky silám a okolnostem
které nás obklopují
povím vám jeden příběh
kdysi žil jeden pastevec
který zavedl své stádo ovcí
na ty nejšťavnatější pastviny
co se daly najít
a spával v malém kamenném domku
ráno však zjistil
že je jedna z ovcí ostříhaná
byl z toho zmatený a nešťastný
a další noc zase
chvíli zuřil
ale pak se rozhodl
že zůstane přes noc venku

když padla tma
najednou uviděl nebeské dívky
jak se spouštějí z hvězd dolů po provaze
který si utkaly ze vzdušných vírů
popadly jednu ovci
a chtěly se pustit nůžkami
do jejího kožichu
vyběhl tedy z úkrytu
chytil tu nejhezčí z nich
vzal si ji za ženu
a od té chvíle
si už žádné potíže nepřipouštěl

nějaké ale přeci jen měl
jinak by jste mi to nevyprávěl

nu ano
jeho žena měla hrnek s víčkem
a on musel slíbit že se do něj nikdy nepodívá
pokud mu to sama nedovolí
jak už to ale bývá
on to nemohl zvědavostí vydržet
a jednou když odešla víčko odkryl


když se žena vrátila

zjistila že se podíval
a hned na něj uhodila

on ji utěšoval že může být klidná
protože v tom hrnku nic nebylo

co myslíš tím
že v něm nic nebylo? zeptala se ho

přesně to
nic v něm nebylo

a to bylo poslední slovo
které jí řekl
protože vztáhla ruku
do zapadajícího slunce
uchopila konec provazu
a vyšplhala nahoru na oblohu

a?

a nic…zasmál jsem se
to je vše


to není možné řekla
a vzdorně zadupala

víte proč odešla? zeptal jsem se jí

aby ho za tu zvědavost potrestala

ba ne
to možná platilo o Adamovi a Evě
nebylo to proto že porušil slib
ani proto že byl zvědavý
ona znala jeho povahu
a počítala s tím
že se podívá dovnitř
ona jej opustila poté
když jí řekl
že je hrnek prázdný

ale vždyť byl prázdný

to je omyl
byly v něm podivuhodné události
které tam pro ně oba vložila
ale on je neviděl

to není vysvětlení
řekněte co tím myslíte příteli
nebo začnu ječet

víčko na hrnku je
jako vaše oči
a když se dívám dovnitř
vidím samé pěkné skutečnosti
jejich tajemství ale nespočívá
v nutnosti provedení
protože pokud se budu snažit
aby se to doopravdy stalo
zmizí

už jsem to pochopila
pousmála se
je to stejné
jako když se mnoho lidí domnívá
že úkolem alchymistů
bylo vyrobit zlato
ale jejich pravým posláním
je nalézt stříbrnou esenci
ve všech stvořeních

pak jemně položila dlaň na má prsa
přitiskla ji a pravila
vtáhni do sebe sílu světla
vtáhni ji ale jen tak hluboko
aby se s tvou nocí smísila