šestým smysss...pádem...

něco mě vykoplo ze dveří
a začal jsem padat
znáte to když si řeknete
že se můžete natáhnout a dostat se zpátky
ale další okamžik už je pozdě

když žijete tady a teď
je padání oblohou docela zábavné
jenže jak se začnete starat o příští okamžik
ztratí to půvab
pozorujete zem jak je tvrdá a plochá
a nejspíš to nebude přívětivá náruč
ještě že mám padák stačí jen zatáhnout

to ale pak přijdu o zážitek volného pádu

víte že jedna část nás je vždy pozorovatelem?
nehledě na to co se zrovna děje prostě pozoruje
nestará se o to jestli jsem šťastný nebo ne
jestli žiju nebo umírám
jen mi sedí na rameni a posuzuje
/je mnohem nervóznější než by měl být
oči doširoka otevřené puls příliš rychlý
sice vzrušený ale strachem…zatím 3-/

ještě že padám po nohou
po hlavě bych si to tak neužil
/je poněkud roztržitý mysl se někde toulá
kontrolní známka 4+/

už se mi zdá že se země přibližuje
tahám za madlo padáku a slyším jak se otvírá
/to je moc brzy příliš snahy po bezpečí..za 4/

padák se neotevřel něco je špatně
tam kde měl být je jen chumel
a země se na mě dívá masochisticky
třeba dopadnu do měkké peřiny
měl bych použít záložní?
/zmatená mysl žádná disciplína…4-/

čas se zpomalil
ruce mám jako z olova
co je tak těžkého uvolnit hloupé klubko a otevřít zálohu
stojí to vůbec za námahu?
vždyť jsem jako římská svíčka naruby
rozpálená fagule
raketa vystřelená z oblohy
ale co ještě to zkusím
/je to pomalé hrozně hrozně pomalé/

pak se mi něco přehnalo hlavou
,,tohle se ti nejspíš nikdy nestane
ale nezapomeň
neuvolňuj rezervu když je hlavní padák zamotaný,,
pozdě
/pod tlakem ztrácí soudnost, tohle je Pé
ale ne jako paráda ale jako průser/

sakra ta hrouda se rychle blíží
zajímavé je že nevidím žádný zrychlený film z mého života
ani neopouštím tělo
že by to bylo až po dopadu?
/pořád hrozně pomalé
pokládá nemístné otázky/

najednou to se mnou škublo
otevřela se hedvábná lastura
já se kýval jako maňásek
zachráněný svými šňůrkami
a dopadl jsem parakotoulem do trávy

že bych už byl na druhém břehu?
smrt se jen zazubila
,,tak třeba příště holomku,,
otočila se na podpatku
a vrtivou chůzí zamířila jinam
zamával jsem jí na rozloučenou
skoro smutně
když se tak na ni dívám
zezadu nevypadá špatně
a mohla mi prozradit to tajemství
jaké to je po umření

pomalu jsem vstal setřásl hlínu
vyšel klidným krokem
a začal si pohvizdovat jednu melodii
,,cestu znáááám a neměnim směr
dojdu k řece plný ryb až tam na seveeerrr,,

/neuvěřitelné…on to přežil!
všechno pohnojil ale přesto měl štěstí
a navíc ještě vtipkuje
ačkoli občas chápe věci jako lenochod
když se ponoří do skutečnosti
je schopen uvažovat pozoruhodnou rychlostí
a místo šoku se chová docela reálně
takže finále za jedna
přemístím se a počkám si na to
co má za lubem s těma rybama…