hadovitae...

ocitl jsem se okraji lesa
s perníkovými stromy
u malé vísky ze zkamenělého kandysu
kterou protékala grenadinová říčka
vlévající se do šerbetového jezera

když jsem vstoupil
a zastavil jednoho obyvatele
k mému údivu neměl hlavu
přesto mi výborně rozuměl i hovořil

chvilku jsme klábosili
a pak mě pozval na ochutnávku místních specialit
když jsme dojedli otázal jsem se čím zaplatím
jelikož peněz u sebe nemám
a on odvětil prý padesáti ranami holí a pěti políčky
a pro vrchního ještě herdu do zad jako zpropitné
zajímavé forma platebního styku
inu jiný kraj jiný mrav…zaplatil jsem

co mi ovšem vrtalo hlavou bylo
jak to že se s nimi normálně domluvím

to prý není nic tajemného
sousedí totiž s Papírovou říší
odděleni jen inkoustovou řekou a lepenkovými horami
tam dokáží přeložit nejen papír ale cokoliv jiného
však se podívejte na ty elegány
s vizitkami místo obličejů
písmena o berlích
či knihy v molu

co bylo ještě víc zvláštní
že nejen že byli bez hlav ale navíc neměli ani srdce
podle nich je to absolutně zbytečné
ztrátou těchto částí těla
se kupodivu stávají bystřejší a výmluvnější
a dosahují neobyčejné svižnosti a lehkosti
jedno slovo předhání druhé
a slovní hříčky epigramy a lichotky rozechvívají vzduch

už od dovršení dospělosti
opěvují odkvetlé mládí
nejsou obtěžkáni myšlenkami city ani obrazy
obsahují však jakousi nevysvětlitelnou krásu
nepochopitelnou čtenářům i tvůrcům
takže každý z nich je jimi nadšen

já však byl tím vším odrazen
a vydal se radši dál s očima upřenýma na obzor

a málem šlápl na hada

byl stočený do spirály
naklonil jsem se abych si jej lépe prohlédl

jeho černý jazyk se zakomíhal ve vzduchu
a zasyčel varuji tě

ty jsi ale odvážný
postavit se něčemu tak velkému
jako je člověk
i když
něco mi říkalo buď opatrný

jo řekl ten had
a díval se na mě bez mrkání
poslechni svou intuici a buď opatrný
tohle je můj prostor
když mě budeš obtěžovat zabiju tě
nechci to udělat
ale když mě k tomu donutíš
nemám na výběr

couvl jsem zpátky
promiň nechtěl jsem narušit tvé území
jak se máš?

žádná odpověď
co také jiného kdybyste byli hadem
a někdo se vás zeptal jak se máš
možná byste jen zamrkali ale neřekli nic

mávnul jsem rukou
oči mu vzplály ocas se rozkmital
žádné rychlé pohyby!
nedělám si legraci

napadlo mě co kdyby mě uštkl
zemřel bych?
jistěže ne
stáhl bych psychické štíty
a změnil jed ve šťávu
ale nemusím to zkoušet zrovna teď
jen jsem ho pozoroval plný obdivu
ano povzdychl jsem si
napadla mě i jiná reakce
zabij ho nebo to udělá on
jaké rozčarování z takové krutosti

kdy se dostaneme na úroveň která nezná strach?

to ovšem není správné obvinění
ta myšlenka na zabití
byl jen ignorantní a šílený nápad
nejsem za něj zodpovědný
jen za svou konečnou volbu a provedení
vážím si tě hade
jsi stejně pravdivý i falešný jako já
polonásilnický tvor co se učí

víš co zazpívám ti

jsi pašák zasykotal had
obstál jsi ve zkoušce
akorát zpíváš moc nahlas
a odplazil se

co si o tom myslíš Vesmíre?
zeptal jsem se prostě
bylo všechno co řekl jen má představa?
někdo kdo na chvíli na sebe vzal podobu hada
aby zjistil jestli umím ovládat svůj strach
jestli budu zabíjet nebo ne?

On se jen pousmál
když jednáš s hlupákem
nebo s někým kdo je bez hlavy i bez srdce
možná pak příteli ucítíš docela úlevu
když máš co do činění s upřímným hadem

jak popsat pocit radosti a života
který mnou proniká
když zmizí všechno přízemní
a cítím se nehmotný
jako jeden z následovníků Pythagorových

po smrti budu zas éterem
z jednoho konce světa se přenesu na druhý
duše moje nalezne jazyk v kvílení
tělo v oceánech vzduchu
budu hvězdou stále vycházející
čas ani prostor mě nezadrží

dál budu hledat štěstí a dobrodružství
v potěšení z pohybu plavmo i pěšmo
ve veselí sokratovských hostin
v hojnosti lukulských hodů
okamžicích opojení u plné číše či u ženy
hudbě a jejím prameni tajuplného uchvácení
v moudrém a klidném rozhovoru
v příjemně mlhavém snění o samotě v lesích
s rozverností a žerty v kruhu přátel
s poezií všech staletí

vlnit se bez ubližování…