Bůh ví?

Charles Bukowski říká v jedný svý knize: „Jak se máme pořádně vysrat, když máme v prdeli zaražený dvouticíciletý křesťanský korek?“ Copak sraní, tím člověk ztrácí maximálně 15 minut denně, ale co se zbylejma 23h a 45 minutama?

Jak to tak vypadá, dneska se budeme bavit o bohu. Třeba Marx píše, že náboženství je pro lidi co nenašli sami sebe, anebo pak pro ty, co sami sebe už ztratili. Takže nic moc kladný body pro týpka na kříži. Anebo Hegel zas má ve svý knížce krásnou pasáž o křesťanství jako falešném vědomí a rabské ideologii – kdy si člověk projektuje svoji ideu o svobodě a spravedlnosti pro sicher mimo tento svět, aby nemusel nic dělat se svoji ubohostí a ponížením ve světě zdejším. Je to taková víra v boha na principu životního pojištění, se spatností po smrti pojištěnce.

Abychom to měli pěkně politicky korektní, ještě předtím tu byla víra v boha jako regulativní idea, aneb potom co mistr Kant vyvrátil všechny stávající důkazy boží exitence, vymyslel si jako správnej borec svůj vlastní, jenž zní: „na světě to musí být zařízeno tak a tak, nebo jinak...“ (myšleno, že nastane něco fakt špatnýho – a to přeci kurva nechceš!!). Pak následovalo Osvícenství a výše jmenovaní němci (plus samozřejmě Nietzschák a Feuerbach) a z Boha s velkým B zbyl vousatý stařík na obláčku v knížce pro děti do 99 let. Dneska se v lepší společnosti říká, že boha si vymysleli lidé, když jim bylo smutno a koukali se s prázdným žaludkem večer na hvězdnou oblohu. Víte co je ale vtipný? Člověk, co je fakt v prdeli, by se spokojil s čímkoliv, co mu aspoň na chvíli pomůže, a to s mnohem horšími věcmi než s vírou v „merciful god“.

Nota bene stějně nevíme co bylo dřív – jestli slepice nebo vejce... Vymysleli si lidi fakt boha nebo, a to je podle mě logičtější – nejdřív bůh lidi? A to lidi s takový potenciálem, že si dovedou vymýšlet bohy a pak si je i případně dle libosti a naturelu zase odmýšlet. Protože ve finále, po tom co přelouskáme všechny ty geniální výtvory mrtvých, bílých, většinou heterosexuálních mužů, skončíme zase na začátku – tj. Je tady nějaký svět a v něm kromě dalších věcí o kterých víme pendrek, i lidé. A je úplně putna, že to není svět o sobě, ale lidský svět a že se o něm dozvídáme jen a pouze skrz naše těla – faktem je, že tady je. Ale vlastně i kdyby žádný univerzální svět nebyl a nic nebylo, a všichni jsme ujížděli na tripu, tak i ona iluze má určitou existenční kvalitu, kterou lze reflektovat. So, otázka zní (chytřejší děti ve školce si s ní lámou hlavu už dávno) – PROČ? Proč to tady je? A logika nám bohužel (nebo bohudík) nechává jen dvě alternativy. Buď, protože bůh tomu tak chtěl, něco tím sledoval/sleduje, nudí se, hraje nějakou hru, prostě whatever. Tato odpověď říká, že svět byl stvořen záměrně, někým nebo něčím, co k tomu mělo svůj důvod. A je opět jedno, jestli to projektoval jako architekt nebo vyčaroval „fiat lux“ jako kouzelník. Prostě na začátku byla idea a teď jsme svědky její realizace. Anebo, platí druhá možnost – celý to zniklo náhodně, bez důvodně, jako když omylem šlápnete do hovna. Jé, sakra umazal jsem si podrážku= Jémine vznikl nám tady vesmír a ke všemu ještě život. Inu, shit happens. Vyberte si. Já sem pro boha, ta druhá možnost mi přijdě až moc pravděpodobná, než aby to byla pravda. Jasně beru námitku, že to nemusí být až tak vyhraněný – tj. Pravda může být tak nějak mezi. Jinými slovy náš bůžek možná úplně přesně nevěděl do čeho se pouští, když začal – ergo mohlo se třeba i stát pár věcí, které ho samotného zaskočily – prostě riziko podnikání. To ale nemění nic na faktu, že na začátku byl jakýstakýs „podnikatelský záměr“. To, že se ho třeba ne vždy podařilo dodržet, je věc jiná....

Jak říkal Wilde, rozhodně to někdy vypadá, že při tvorbě člověka přecenil svoje možnosti.