Akce s pošukama

I když už to bude pár let, ráda na tu akci vzpomínám. Ve čtyřech jsme vyrazili na Dočesnou v Žatci. Jsou to vlastně slavnosti piva, spousta kolotočů, koncertů a stánků. Počasí vypadalo celkem slibně, vlastně vše bylo ideální, ovšem do té doby, než jsme se na místě setkali s lidmi, se kterými budeme trávit celou akci a později u nich dokonce přespíme, byl to přítelův kamarád a jeho přítelkyně Janča. Nepatřím k lidem, kteří ostatní odsuzují na první pohled, ale když jsem viděla Janču, tak jsem se vážne zhrozila. Měřila tak 160 cm a vážila dobrých 130 kilo. Jak říkám, ani by mi nevadilo, jak vypadá, ale spíš jak se chová. Blížili se k nám i s tím jejím přítelem (kterej na tom nebyl o moc líp, vlastně vypadal jako Hagrid) a ona vedle něho skákala (pokud se to tak dalo nazvat, spíš se kejvala jak kuželka, která má každou chvíli spadnout . A k tomu tak nehorázněla pištěla. Myslela jsem, že už nemůže nemůže být hůř, ale jak už to bývá, stejně bylo, protože začalo pršet. A mě byla v tričku hrozná zima, proto jsem si půjčila od mého přítele mikinu. Kámen úrazu byl v tom, že přítel byl o pár centimetrů menší já a byl drobný. Ale mě byla taková zima, že jsem se prostě začla do tý mikiny soukat a dokonce jsem se ji zkoušela i zapnout, takže rupnul zip. Janča se začla přiblble hihňat a řekla mi, ať se nedivím, že se mi to stalo, protože nejsem moc štíhlá (dobře přiznávám, oplácaná jsem byla, ale na Janču jsem fakt neměla). Přítel byl pochopitelně nasranej, byla to jeho milovaná mikina. Poté jsme vyrazili na kolotoče. Jako první jsme šli na autíčka, s přítelem jsme si do jednoho sedli, Hagrid si sedl do dalšího a začla se k němu tlačit Janča. Lidi se na ně koukali a strašně se smáli, ten chlap, co to tam hlídá na ní zařval ,,ty vole tam se nevejdeš, vlez si do vlastního autíčka a buď tam sama“. Po třech jízdách na autíčkám jsme se rozhodli, že se půjdem projít a prohlídnout si stánky, bylo už dost pozdě a Janča začla kňourat, že má hrozný hlad a že asi umře hlady. Někteří lidé se po ní se smíchem otáčeli. Jídlo bylo už skoro všude vyprodané, ale naštěstí jsme narazili na stánek s klobásama. Zastavili jsme abychom si to v klidu snědli. Zrovna jsem si kousala a držela v ruce ten papírový tácek a v tu ránu řekl někdo něco vtipnýho, takže jsem si vyklopila, ten nechutnej oranžovej tuk do výstřihu . Naštěstí nosím převážne černý trička a ani tenkrát tomu nebylo jinak, takže jsem to brala sportovně . Šli jsme na další atrakci, prodírali jsme se davem, byla to jen úzká ulička, protože lidi kolem nás stáli před pódiem, tak se tak prodíráme (Janča pochopitelně měla velké potíže) a já k tomu všemu s kelímkem Coly, který jsem tak pracně držela. Hráli zrovna myslím, že Olympici. Zrovna jsem se soukala vedle chlapa, kterej z plnýho hrdla zpíval ,,je to tváááááá vina, ty si příčina, mýho zatměníííííííííííí a děsně u toho prskal a já viděla, jak jeho slina letí do mého kelímku. Dál a dál jsme se prodírali na horskou dráhu a v tom jsem slyšela, že někdo volá moje jméno, všichni tři byli přede mnou, takže jsem věděla, že to musí být někdo známej, měla jsem radost a tak jsem se prudce otočila, což byla pěkná blbost, protože jsem vrazila do cizího chlapa, kterej to nečekal a polil mě pivem. Vynadal mi, že jsem střevo a že já smrdím pivem, který nesnáším ho vůbec nezajímalo. Ještě jsme se stavili na horský dráze, Janča pochopitelně musela do vlastního vozejku. Poté jsme se odebrali k Janče a Hagridovi domů, páč jsme tam měli přespat, chtěla jsem se osprchnout a zbavit se tuku a puchu z piva, Janča řekla, že mi dá čistou osušku, bohužel páchla jak psí kšíry a já neměla pocit čistoty. V autě jsem si nechala čisté spodní prádlo, tak mi Janča řekla, že mi půjčí svoje. Její bombarďáky svou velikostí přípomínali plachtu na letní kino. A aby to nebylo málo, v noci jsme je slyšeli s Hagridem souložit, což bylo opravdu nechutné . . . .

Dneska už je všechno jinak. Hagrid už má jinou kuželku, Janča je také štastně zadaná a já zhubla pár kilo a dokonce mám přítele, kterej, když mi půjčí mikinu, tak jí mám až na kolena a je mi krásně volná :).