Ve třech se to lépe táhne!

Ve třech se to lépe táhne!

Vždycky jsem si přála být emancipovaná. Má touha po nezávislosti se u mne začala projevovat již v sedmnácti letech.
Právě jsem chodila s Lukášem, studentem Stavební fakulty v Praze, který o mé touze věděl, a tak mě, ačkoliv byl spíš introvertní typ, na všechny akce ochotně doprovázel.
Nosil mi pití a plnil mi každé přání, které mi viděl na očích, zatímco já se na parketu svíjela v zápalu tance.
Lukáš byl vlastně celkově moc hodný kluk. Kradl pro mne u sousedů tulipány, v noci šplhal potají k mému oknu a jednou dokonce málem podpálil dům, když se snažil navodit svíčkami romantickou atmosféru.
Když mi tedy jednou nemohl dělat doprovod na party, kterou pořádala moje kamarádka, pokoušela ho žárlivost.
Políbila jsem ho a slíbila, že na něj budu celou noc myslet. To jsem také dodržela, ale jen do doby, než jsem si u vchodu všimla vysokého bosse s černým rozcuchem. Stál v hloučku kluků, kteří hltali každé jeho slovo. Holky po něm jen cudně pokukovaly. Měl nejkrásnější oči, jaké jsem kdy viděla.
Všechny ploužáky jsme tancovali spolu a já si opravdu vzpomněla občas i na Lukáše, jak je dobře, že nemohl jít se mnou.
Oleg, můj krásný tanečník se mě celou noc nezeptal, co si dám k pití, jak se mi tam líbí ani co bych si přála. Neutíkal k sousedům pro tulipány ani nechtěl vědět, které okno je to moje!
A tak jsem měla Lukáše i Olega! Každý úplně jiný, a přesto jsem se nedokázala rozhodnout jen pro jednoho z nich.
A když to prasklo? Tak jsem využila rady dr. Plzáka: Zatloukat, zatloukat, zatloukat!!