Dokonale nedokonalý vztah

Ano, je to on! Konečně jsem potkala svého vysněného prince. Je přesně takový, jaký by měl být. Nekouří, nepije a ve škole měl vždycky samé jedničky. No dobře, výjimečně zajde s kamarády na pivo, ale on má stejně radši Kofolu. Je pravda, že jeho bunda občas zapáchá cigaretovým kouřem, ale to bude tím, že se pohybuje ve skupince kuřáků, kteří na něj tento zápach vždycky přenesou, on kouření cigaret a čehokoliv jiného striktně odsuzuje. No a k té škole, předevčírem mi napsal, že mu „moc chybým“, takový hloupý překlep, že? Nic jiného než překlep by to ani nemohlo být, on v diktátech vždycky vynikal, toto by si přece nevymyslel. To, že svým vzezřením okouzluje nejednu dívku či ženu, snad ani nemusím zdůrazňovat.

Myslím, že dokonalost svého protějšku jsem již dostatečně popsala na předchozích řádcích. V žádném případě by nebylo na škodu uvést i svou osobu alespoň do trochu přijatelného stavu, aby ten kontrast mezi mnou a mou drahou polovičkou nebyl tak znatelný. Sice se říká, že protiklady se přitahují, ale obávám se, že on by v tomhle ohledu měl spíše odlišný názor.

Vypadat trochu k světu bych měla už proto, že zítra oslavíme měsíční „výročí“, a při té příležitosti plánujeme navštívit velmi luxusní restauraci, ve které mimo jiné pracuje i jeho bratr, a už z podstaty bych měla udělat dobrý dojem, když jsme teď skoro rodina.

Nadešel den D a já jsem netrpělivá jak sáňky v létě. Před zrcadlem stojím už od včerejška a pořád se nemohu rozhodnout, zda-li by byl vhodnější světlý nebo tmavý make-up, a můj šatník mě zatím také moc neuspokojil. Přemýšlím, jestli by nebylo lepší zajet do města pro nějaký nový „hadřík“, protože takhle bych si netroufla ani do obchodu, natožpak na rande s nejúžasnějším klukem pod sluncem. Nakonec volím oděv, který jsem si zkoušela jako první, protože jsem zjistila, že v peněžence mám finanční hotovost maximálně na jízdenku.

Na schůzku přicházím o něco později s výčitkami svědomí, strašně nerada nechávám někoho čekat, tím spíš když se jedná o mého milovaného přítele. Ke vší radosti zjišťuji, že můj vyvolený na místo schůzky ještě nedorazil, což mě značně uklidnilo. Co by si o mně pomyslel kdyby věděl, jak jsem nedochvilná?
Uplynulo deset minut a on pořád nikde. „Alespoň si stihnu domalovat oční linky“, pomyslím si. Během jeho zpoždění jsem si ještě stihla přetřít rty rtěnkou, učesat vlasy, jenže po dvou hodinách už bohužel nebylo co domalovávat ani co pročesávat, proto beru osud do vlastních rukou, zvedám telefon a vytáčím číslo se jménem „Miláček“. Dřív, než se stačím někomu dovolat, obdržím zprávu přímo od hledané osoby. „Asi telepatie“, pomyslím si. To profesionálně provedené líčení, u nějž jsem celé dvě hodiny prováděla pečlivou korekturu, se rázem rozmazalo proudem slz. Můj drahý nepřišel a ani už nepřijde. Nikdy.