Hlavně nenápadně

Hlavně nenápadně. Tyhle dvě slova stačí přede mnou zmínit, a už se cítím trapně jen si vybavím ty hloupé situace, při kterých jsem někdy být fakt měla a někdy fakt neměla! Stačí si vybavit svůj první ročník na střední škole ve znamení MP3! Jo, jo už se i profesorka usmívá, když si na to vzpomene, ale tehdy mi do smíchu vůbec nebylo! Měli jsme psát slohovou práci (pro mě velmi důležitou a rozhodující neboť jsem z češtiny propadala) na téma: Životopis významné (pro mě nevýznamné) literární osobnosti. Byla jsem zoufalá a z představy reparátu v srpnu se mi dělalo špatně od žaludku! Přítel mi velmi chytře a zkušeně poradil, že si mám slohovou práci nadiktovat do Mp3, a pak si to jen v pohodičce v hodině pustit! Já husa blbá z toho byla samozřejmě velmi nadšená, jak skvělý nápad to je, a že mě samotnou by lepší nikdy nenapadl. Téhle zaručené jedničky ze slohovky jsem se chytla jako tyčky na horské dráze a ne a ne se jí pustit, i když se mi vyskytlo samozřejmě spoustu nečekaných komplikací. Nakonec se vkládání do MP3 protahovalo z hodiny na dvě, pak na tři, na čtyři, pět až jsem to dělala skoro celý den, za který bych všechny ty údaje o Husovi do sebe naládovala! Přišel den D, hodina H a já seděla v učebně zpocená až na prdeli. Začali jsme psát a já si v duchu jásala „Hurá všechno jde podle představ!“ Za pět minut se jásot změnil ve vnitřní nadávání na vše: na sebe na debilní téma a seklou Mp3, se kterou nehnul ani náraz na tvrdou zem! To už mou neposednost, neschopnost udržet prupisku v ruce a podvádění zpozorovali naprosto všichni včetně profesorky. Byla jsem s ostudou přemístěna do první lavice, kde jsme konečně začala používat mozek! Z jeho pomocí jsem zjistila, že je to potopa, průser a slohovka za pět!
Takže propříště hlavně nenápadně. A nenechat si nacpat do hlavy od chlapů každou hovadinu, protože chlapi Ti měli odjakživa blbé a pro ženy nereálné nápady!