Kaiserka-Suprduprmega tajemství (Aneb jak na tu zrádnou mršku)

Mezi zvláštnosti smyšlených postav patří znalost hned několika stupňů tajemství:
1)tajemství, na které se stejně časem příjde (hej, já jsem se počůral)
2)tajemství, které slouží spíš jako důkaz věrnosti (Víš, když mi bylo šest…)
3)supertajemství-tak tohle už je něco! Tady je celá škála tajemství, která zůstávají skrytá (ale občas se o nich stejně doví celé město) Třeba-hele! Nikomu to neříkej, ale babička skrývá ve skříni kostlivce! nebo Pod mojí postelí žije příšera jménem Frodo!
Tak dobře, někdy to až tak pravdivé není, ale to neznamená, že se z toho nestane šťavnatý drb! (samozřejmě né mým přičiněním) Víte, je to jako tichá pošta. Na začátku řeknete třeba myš a vznikne z toho smrdíš. Nebo
Je to zkrátka paseka. A to zažil i jistý kluk, který své spolužačce vykecal, že jednou půjčil její kamarádce gumu a ona mu ji dodneška nevrátila. Z gumy se stal dárek, z dárku růže, z růže polibek, z polibku vzájemné chození a za chvilku už ho kamarádi před školou počastovali tvrzením, že má s tou dívkou takřka před svatbou. No jo-a to ani nebylo tajemství. To je teprv nadělení! Znáte to-jedné osobě něco svěříte, ta se „prokecne“ před jinou osobu a ta pak před deseti dalšími osobami a máme tu veřejné fó-pá. Takže pokud nechcete, aby se váš problém za chvilku přetřásal na veřejnosti, radši byste si měli najít nějakého mlčenlivého kamaráda (a těch moc není), nebo si svěřovat svá nejtajnější tajemství jen nám, imagošům. Ale zamyslete se-co by byl život bez drbů?