vážnost ducha věcí

mají styl a mají váhu. jsou naše, aniž bychom chtěli, anebo právě proto. jsou věci, co dlaní jen pohladit, a pak jsou věci potřebné. věci, co mají váhu a mají styl.
ale houby! nic takového! hromady šatů, co nikdy už na sobě neuvidíte, hromady haraburdí a nábytku a netušíte, kam s tím.
jste sám a nechce se vám, jste dva a nemůžete... se jich zbavit. ty věci přicházejí na svět, ty věci se vám množí. a žádné takové varování by vám stejně nepomohlo.
kdy mají věci váhu, kdy mají svou duši? když je pro vás děda vlastníma rukama?... ha! pohádka dávných věků. kdo vám dnes rukou co udělá?
leda pohlednici předtištěnou. leda malovaný knoflík s cenou od diora. závidím těm, co dovedou přivést na svět hezkou věc. a tak si můžete vytočit hrnek a hromady hrnků, až nevíte kam dál. až je vlastní síla opustí ve statistice počtů. udělejte jeden. no, než jeden první se zálibou prolijete čajem, je tu půl roku a hromada střepů.
koupíte si jeden takový, koupíte si radost, a že máte vkus, pořídíte víc. roky běží a bydlíte dva a ještě kousek. a žádná regulace, žádná síla nepomůže.
když jsem po sedmnácti letech opouštěl byt, co nebyl klíckou, šel se mnou do kontejneru za každý prožitý rok jeden velký pytel nashromážděného pokladu. a najednou nemusel být.
jdete na cesty, daleké cesty a chcete mít malou radost z domova. milé a ještě praktické. klidně. a na těch cestách přijdete o vše a postupně a nepozorovaně.
doma se smíříte, smíříte se s těmi věcmi kolem sebe, a vše si vezme voda, anebo vaše bývalá (moje ne), a konečně máte šanci začít znova.
život je spravedlivej :-)