Nejtěžší hříchy Moniky M. proti moudrosti a vzdělanosti

Uvědomuju si, že spisovatelit na amatérské úrovni v pracovní době, kdy každý zívá a ospale mžourá na monitor rozbíhajícího se počítače, drobí si snídani do spisů na stole a vydloubává ospalky z očí, je hřích proti pracovní morálce, nicméně jakožto praktikantka dlející zde předposlední z jednadvaceti dnů mám tak trochu právo si o půl osmé ráno zout sněhem nacucané boty, ubytovat je pod radiátorem, uvařit si obří hrnek pomerančového čaje z erárních zásob, koukat z okna na brigádníka odhazujícího sníh před vilou a s pohledem na jeho přinejmenším sexy gesto, kterým si utírá pot z čela, přemýšlet, jestli si třeba za chvíli nesundá triko. Abych zahnala pocit viny a potlačila hihňání, které se mi dere z úst při představě, co by tomuhle rannímu okukování řekl můj milý (ačkoli chlopi se taky otáčejí po ženských!), se budu věnovat hříchům poněkud jiného kalibru. Hříchům proti moudrosti. Akorát si ještě rozjedu nějaké děsně důležité a pracovní dokumenty ve Wordu, abych působila zaneprázdněným dojmem.
Tak.
1. Až donedávna jsem žila v domění, že cestující v letadle si může podle libosti otevřít okénko. Třeba na vyvětrání, nebo aby si zakouřil, vyhodil obal od žvýkačky, nadýchal se čerstvého vzduchu... Touhle doměnkou jsem zapříčinila hysterický záchvat smíchu následovaný uvíznutím kousku okurky v dýchací trubici mého bratra a nechápavý pohled mé tety. Nenapadlo mě, že osazení na palubě letadla je odkázáno na výdobytek moderní doby, klimatizaci. A že je v takové výšce o maličko mrazivější vzduch než v Algida boxu v Tescu. To by byl ovšem poněkud ostřejší vítr ve vlasech. Mimochodem, tím "donedávna" myslím léto.

2. Ještě v patnácti letech, tudíž ve věku, kdy je každý průměrný středoevropský občan informován o nástrahách, slastech a zákoutích sexuality, jsem si myslela, že ve spermatu jsou okem viditelní ti hádci... spermie. Při zjištění opaku jsem byla zklamaná. Možná bych se měla zamyslet nad tím, co jsem vlastně dělala v hodinách rodinné výchovy.

3. Teprve v květnu jsem pochopila pravý stav věcí s klíšťaty. Do té doby jsem si myslela, že se na vás klíště přisaje, po nějaké době se vsaje dovnitř, putuje krevním oběhem do mozku, tam se usadí a to je borelióza. Když mi kamarádka vysvětlovala, že nacucané klíště se prostě zdekuje, dodala, že na cestovatelská dobrodružství klíšťat v krevním oběhu nevěří ani její tříletá ségra.

4. Byla jsem přesvědčena o tom, že autopsie znamená, že se dotyčný člověk operuje sám. Ano, vím, že je to blbost na entou a neptejte se mě, jak jsem k tomuto závěru dospěla. Asi mě zmátlo to "auto". Vždyť autobiografie je kniha o sobě samém, tak proč ne operace sebe sama?

5. Ve druhé třídě jsem do jednoho kvízu uvedla, že dospělý člověk má šedesát dva zubů. No, zkuste si to představit.

6. Nevím, co znamená slovo enkratismus.


V hrnku mi chladne poslední doušek čaje, brigádník se mi odklidil z dohledu. Doslova.
Což je znamení, že bych s těmi děsně důležitými a pracovními dokumenty, sloužícími k maskování spisovatelování, mohla taky konečně hnout...