Konec se blíží!

Konec se blíží!!! Spaste duši! Vyděsili jste se? Jste-li žáci či studenti, pak se nemáte čeho děsit. Alespoň většina z vás. Před námi je dvouměsíční klid, kdy se na nás žádna odporná čeština nebo chemie nezkusí ani poleptat. Otevírá se před námi Ráj – doba klidu, kdy nemusíme na nic myslet, nic se učit a kdy můžeme spát třeba až do večera. Večer jen vstaneme, najíme se, vyčůráme a hupky dupky zpět do „blešníku“. Idyla.

Pro někoho je toto období však mnohem horší protože ví, že ho čekají dva měsíce nudy. Někteří se však školy nemohou vůbec dočkat, proto se do ústavu řítí již v srpnu, aby si napsali nějakou tu písemku, která na ně působí jako droga a na kterou se určitě těší již od 30. června. „Hlavně se nestresujte a neučte celé prázdniny,“ říkala nám vždy naše oblíbená učitelka psychologie Maruška, „měsíc si odpočiňte a poté hurá do toho, jste na gymnáziu, to zvládnete!" Ačkoliv jsem ZATÍM nikdy nepropadl, vždy jsem Maruščinu radu ctil, s tou úpravou, že jsem na učení kašlal i druhý měsíc. No jo, naše Maruška. To byl vždy náš andílek! Měla sice nějaké to kilo navíc a byla menšího vzrůstu, ale její rady typu: „Děvčata, nikdy si neberte přecitlivělého muže, nebo se zhroutí pokaždé, kdy se při vaření říznete do prstu.“ se pro nás stali zásadami do života. Sice nejsem žena, ale kdybych si měl brát přecitlivělou ženu, taky bych to nejspíš nevyhrál.

Ale když nevezmeme v úvahu tu menšinu, která nám tak trochu dostala z něčeho za pět, tak se na prázdniny téměř každý těší. Říkám téměř, protože zůstává i dost takových, kteří by radši chodili do školy. Buď nemají na prázdniny brigádu, nebo jí naopak mají. Někdo si prostě víc odpočine ve škole, než v práci. To se týká i práce v domácnosti. Na základní škole jsem měl kamaráda, který vždy říkal: „Jenom ne prázdniny, zase budeme opravovat barák. Nemohl bys přijet k nám a jako mě doučovat?“ Někoho prostě prázdniny dohánějí k šílenství.

Mezi ty, co mají největší šanci skončit během závěru roku v blázinci, jsou učitelé. Rychle dozkoušet, napsat pár písemek a ti „blbci“ za vámi pořád chodí, aby zjistili, co jim dáte na vysvědčení. To je na zabití. Někdy vidím jít po chodbě profesora, za kterým se jak závan táhne patnáct studentek, aby jim řekl, co že dostanou z hudební výchovy na vysvědčení. Chudák profesor, říkám si, škoda že škola nemá peníze na bodyguardy, občas by se hodili. Vždyť je známo mnoho případů, kdy studenti lynčovali svého kantora. Kam to školství spěje?

Závěrem vám jen přeji – užijte si prázdniny, za dva měsíce se to peklo vrátí mnohonásobně silnější a vy si zase budete říkat: „OMG, proč ty prázdniny nejsou delší?“ A těm, kteří neprospěli, přeju mnoho štěstí při zkouškách, ale vězte, že když je neuděláte, tak budete mít na rozdíl od ostatních jedny prázdniny navíc. No není to důvod k radosti? Tak se mějte všichni pěkně, přeju pěkné počasí na dovolené a odpočinku. Aloha!