Rozhlas

Rozhlas je malá, podivně vypadající krabice, která visí v budovách na stěnách. Pak existují také tzv. „outsideři“ – rozhlas, který zní venku. Takový přístroj, který pochytil jakýsi reprák, je nám užitečný především k „rozmístění“ informací po celičkém kraji. Hlas z něj vnikne i tam, kam se smrtelník nedostane. Je to tak trošku „šmírák“ a možná i „dotěrný parazit“.
Když se z visící krabice ozve gong ohlašující začátek vysílání a vyletí z ní množství prachu, lidské i zvířecí uši jsou náhle v pozoru. Dokonce i kytky, které jsou již zvadlé, se pokouší zvednout své květy. Mnohdy se však samou námahou zlomí, ale kdo ví, třeba je zlomil právě někdo, kdo se polekal gongu.
Potom se z rozhlasu spustí hudba, Na zápraží lamentuje babka, proč tam hrají hip-hop (i když mezi námi, to nebyl hip-hop, ale nějaká novinka od Karla Gotta, který se stále snaží prosadit mezi mladými), tak proč nehrají babčinu dechovku. Když potom zpívá Pepíček Zíma a babka se pohupuje v rytmu, i když včera tvrdila svému lékaři, že téměř nemůže chodit, vzbudí se naštvaný posluchač hip-hopu a kňourá, ať zpět pustí jeho 50centa (upozorňuji však, že jde stále o našeho skvělého Káju, ne o nějakého černocha).
Po dechovce a hip-hopu, tónech, které narušují klid, nastane hlášení. Avšak ta stará škatule chrčí tak, až se i rybičkám staví vlasy na hlavě. Když už konečně potřetí dozní hlášení, že v Penny mají levné a zdravé uzenin a že se ruší myslivecký ples z důvodu toho, že hlavní organizátor akce byl zraněn při lovu hlavní výhry – statného kance, jsou na nohou i hadi a vozíčkáři. Pak opět zazní tóny „pro babičku“. To už náš milý „hip-hoper“ stačil na svou hlavu nasoukat dvacet polštářů s názorem: „Rozhlas by se měl zrušit, je to rušení dopoledního klidu, ničení nervů a životního prostředí!“