TICHO
TICHO
Anotace: Nejen o tichu...
TICHO
Ticho, obyčejné ticho, řeknete si. Proč nás Amonasr otravuje zase nějakým tichem, co je na něm zvláštního, proč psát o tichu, které každý zná?
Zná? Opravdu? Znáte ticho? Každý si o něm troufne napsat, i já, ale znám ho já vůbec? Zkuste se tedy spolu se mnou do něj zaposlouchat, nechat se jím prostoupit.
Tááák, vypnu rádio, kocour spí, nic mě tedy nebude rušit a budu poslouchat jen to slastné ticho. Už jste si taky všechno vypnuli? Zkusíte to se mnou? Že nemáte na takové hlouposti náladu ani čas? Nevadí, stačí mi, že si zrovna čtete aspoň o tom mém tichu. A teď nebudu chvíli psát, aby mě nerušil ani klapot klávesnic, a pak vám řeknu, jak na mě ticho zapůsobilo.
* * *
Tak, a už jsem zase tady. Ale zrovna můžu s tím psaním i skončit, žádné ticho jsem totiž neslyšel, nemůžu tedy o něm napsat ani půl slova. Myslel jsem si, že o něm vím všechno, ale bohužel, nevím o něm vlastně vůbec nic. Asi jako ten – no však víte kdo, ten jak věděl, že nic neví. Já sice nemám tu jeho moudrost, takže ještě nevím, že nic nevím, ale vím aspoň, že nevím nic o tichu.
Když nemůžu psát o tichu, napíšu aspoň, proč o něm nemůžu psát, proč jsem ho neslyšel.
Když jsem se zabořil do pracovního křesla, zjistil jsem, že první, co ruší mé ticho, je tikot hodin. Zvláštní, doteď jsem ho ani nevnímal. Tik–tak tik-tak... Sundal jsem je ze stěny, strčil do skříně a pro jistotu překryl ještě polštářem. A myslel jsem si, že mám vyhráno. Houby jsem měl a ne vyhráno. A nepomohlo ani, že jsem totéž udělal s budíkem, o kterém jsem předtím ani netušil, že taky slabounce tiká.
Hned poté, když jsem se do sebe znovu pohroužil, uslyšel jsem zvenku startující auto, pak nějaký vzdálený křik, štěkot psa, ptačí zpěv, no nebudu vyjmenovávat všechno, co i přes zavřené okno ke mně zdálky doléhalo. Ani zlomek vteřiny ticha. Dobrá, od čeho máme fantazii – zkusím si představit, že jsou okna zvukotěsná. V tu chvíli slyším, jak si sousedé seshora něco povídají. Ne, že by křičeli, to bych pak kolikrát mohl i zapisovat slovo od slova. Slyšel jsem zkrátka jen jakési vzdálené neartikulované hlasy. I od nich jsem se v mysli odpoutal, vtom slyším, jak šumí, byť jen neznatelně, počítač – fajn, vypmul jsem ho a zkouším dál ulovit aspoň záblesk ticha. V tu ránu se k hlasům od sousedů seshora přidalo jakési vzdálené klepání, cinkot, praskání, šumění – už ne jen seshora, prostě odevšad, jakoby ze všech stran. Ani se nedalo rozeznat, co ty jednotlivé drobné zvuky mohly představovat, ale lítaly si prostě kolem mé hlavy jako komáři o letní noci u vody.
Došlo mi, že tudy cesta nevede. Zkrátka, ať bych byl kdekoliv, vždycky jakýsi zvuk permanentně uslyším. Ledaže bych byl zavřený v nějaké laboratorní zvukotěsné místnosti. Sice netuším, kde bych se k nějaké takové dostal, ale připusťme, že nesjpíš i takové jsou. Možná nahrávací studia, když se vypnou všechny přístroje? Proč ne, od čeho mám svou představivost? Pomyslně vypínám všechny zvuky ze všech stran, abych se pohroužil jen a jen do sebe a zkusil přeci nakonec ulovit alespoň zlomeček ticha, vždyť meditovat už taky trochu umím. Hroužím se do sebe, vnější zvuky utichají a čím víc se mi vzdalují, tím víc... Ne, zase žádné ticho, začínám vnímat svůj tep, jak se mi ozývá zevnitř v uších, krev, jak mi šumí v žilách a cévkách, i dech slyším, pokud ho zrovna nezatajím.
Vzdávám to. Sice nevím jak ticho vypadá, ale už aspoň vím, že v životě žádné není. Ve skutečnosti ho uslyším teprve tehdy, až přestanu dýchat, zastaví se mi srdce a nebude mi kolovat tělem krev. Dřív se sice nedozvím, jak takové ticho vypadá, ale aspoň se můžu těšit, že to snad jednou zjistím. Obávám se však, že o to se už s vámi na Literu asi nepodělím. Nikdo nám zkrátka ticho zprostředkovat nemůže, musíme k tomu svému dospět každý sám...
Praha, 8.5.2014
http://www.youtube.com/watch?v=dTCNwgzM2rQ
Komentáře (30)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
máš naprostou pravdu.. myslela jsem, že tě nachytám na švestkám a zapomeneš na ty lidské "zvuky", dýchání, tep.. ale ty jsi mě převezl a nic jsi nevynechal!! :))
já myslím, že ticho, jako takové ani neexistuje.. a možná, že kdyby existovalo, byl by to pro nás děsivý a nepříjemný zážitek.. něco, jako dotek smrti.. i když, nikdo ještě neprokázal, že všechny doteky smrti, jsou nepříjemné či dokonce děsivé.. tak jak to tedy je? myslím, že to bude podobně, jako s nekonečnem.. :))
21.02.2015 18:44:04 | Amelie M.
První, co mě napadlo: zkus hlucháčky (jestli víš, co to je)., ale fakt je, že mně proti chrápání manžela nepomáhají, nakonec se bráním poslechem hudby a s tímto "hlukem" usínám. Tvůj fejeton nepostrádá humor a nadsázku, takže super:)
10.05.2014 16:54:08 | Inna M.
Asi tuším, co to je, ale na ten vlastní tep by to asi stejně nezabralo... I když nikdy jsem je nezkoušel, takže díky za nápad a nejen za něj :-)
10.05.2014 18:42:21 | Amonasr
Meluzína tu pěkně popsala ticho, když někdo odejde, ještě bych do té reliéfní mozaiky zamyšlení ráda přidala jedno ticho - ticho, když tu ten dotyčný ještě je, ale mlčí. Nekomunikuje, není to takové to pěkné ticho ve dvou, kdy se ví, o čem ticho je. Tady se mlčí, protože tě neberu, nezajímáš, vlastně mi otravuješ život, ale nechci se s tebou bavit o důvodech.
To je dost bolavé ticho... Jejda, napište ještě někdo něco pozitivního, ať má tahle diskuse veselejší konec a nezůstane tu jen tohle trapné ticho!:-)
09.05.2014 08:56:17 | Pamína
Žádné veselé ticho mě právě v tuhle chvíli nenapadá - ale co třeba napjaté ticho, to končí často aspoň úlevně... ;-)
10.05.2014 12:28:40 | Amonasr
Prvně jsem chtěl napsat dalekosáhlý komentář, ale pak jsem si řekl, že v zájmu ticha (když si něco čteš v hlavě, tak je to také přece jakési rušení, ne? =D ) se ho zdržím. Každopádně děkuji, že jsi mi ukázal, jak psát fejetony ;)
08.05.2014 22:11:20 | Lucid Alien Jeer
:-D Aspoň tiše špitnout jsi něco k tomu tichu mohl, třeba by ses trošku ubrzdil, neb myslím netrpíš tím zlozvykem dalekosáhlosti výkladu, co já :-D Ale jak je tady z těch zajímavých reakcí vidět, o tichu by se toho dalo vyprávět - vůbec jsem původně netušil, jak bohaté téma by to mohlo být... Zkrátka Liter je plný vnímavých duší, od kterých je vždy co se přiučit a čím se nechat obohatit...
Ovšem s tím fejetonem nevím, nevím... U maturity se podle mě raději neřiď, já si vůbec nejsem jistý, jestli bych s něčím takovým znovu vůbec prošel (ještěže už nemusím) - už dávno jsem zapomněl, jaká jsou pravidla a jen jsem to zařadil do škatulky tak od oka... ;-)
08.05.2014 23:22:29 | Amonasr
Fajn zamyšlení. Jednou jsem zažil ticho na vlastní ucho. Petarda 20cm od hlavy...neslyšel jsem asi dvacet minut, ale nějak si to přes ten šok neužil. Ticho jako takové snad jen v laboratorních podmínkách ale snad je i lepší hluk lesa, skal...
08.05.2014 21:42:35 | poeta
Díky - ano, o absolutní ticho (a už vůbec ne o to, jež jsi zmínil) asi není co stát, lepší je to "přírodní ticho", jak to trefně nazvala Jitka a v čem se s vámi oběma rád shodnu... :-)
08.05.2014 23:13:58 | Amonasr
Jedno ticho člověk zakusí, když přijde o někoho koho měl rád a patřil do jeho života. Těch prvních pár vteřin kdy se dozví a uvědomí si, že je pryč. To najednou nevnímá a neslyší vůbec nic. VYPNUTO. I kdyby mu u hlavy hrál celý žesťový orchestr. Totéž se přihodí i těm, kteří tak přijdou o nás. Kdy my tvoříme to ticho, o němž se zmiňuješ v závěru. Tak nevím. Je absolutní ticho vůbec veselou a povznášející záležitostí? Nebo je nakonec neskonale smutné.
08.05.2014 21:33:50 | Tichá meluzína
Těžká otázka, Blanko, nutí k hlubšímu zamyšlení, zkusím k tomu něco dodat – veselé asi ne, smutné zřejmě ano, ale možná, že někdy může být i povznášející, když to ticho není prázdné a zanechává ozvěnu...
08.05.2014 23:11:00 | Amonasr
......ve mně Tvoje zamyšlení vyvolalo vzpomínku na okamžiky v noční
přírodě,kdy v tom temném,lesním "tichu" se tak zbystřily smysly,že každý
sebemenší zvuk stal se přímo strašidelný...A venku,v přírodě,daleko od běžného civilizačního ruchu,hlavně dopravního,je pro mě přítomno"přírodní ticho",
je to sice směsice zvuků,ale není to hluk,který mám spojený s lidmi
a všemi těmi civilizačními záležitostmi....Zvuky mohou být zajímavé,
hluk obtěžuje....aspoň mě ano.Jen tím zvukem nesmí být monotóně kapající
vodovodní kohoutek.../smích/....to dělá díru do hlavy....Ji.
08.05.2014 19:20:20 | jitoush
Tak mě při čtení Tvého komentáře napadlo, že to „přírodní ticho“, jak jsi ho výstižně popsala, a jež má taky rád (a kdo ne?), kazí asi nejvíc svými výdobytky člověk. Jako bychom už k přírodě vlastně harmonicky nepatřili... A dál už to raději rozvíjet nebudu :-D Díky za (jako vždy) víc než inspirativní zastavení :-)
08.05.2014 23:05:16 | Amonasr
Moc pěkný monolog, připadala jsem si chvilkami jako Tvoje spolubydlící :-)
A opět Tvůj tah na bránu, nedá se odejít v půlce textu i kdyby mi pračka pípala jak chtěla.
Možná bys mohl zkusit to ticho poslouchat ne ušima, ale prostě vnímat. Pod kdejakým šelestem, tikáním a vrněním kocourka či pračky se odehrávají nebývalá ticha, konečně o jednom ses tu nedávno sám zmínil - dohraje orchestr a když se to povede, nastane několik užaslých překvapených vteřinek ticha, než se sál rozbouří. A že zrovna tohle ticho má do ticha zaznamenatelného ušima pořádně daleko. Ale nepochybuji o tom, že to všechno víš - jenže o čem bys pak psal tenhle pěkný fejeton? :-)
08.05.2014 14:38:25 | Pamína
Za tuhle reflexi jsem moc rád, protože tohle jsem tam už nemohl nějak okatě včlenit, když jsem začal psát původně o tom akustickém tichu... Ale to ticho, o kterém tak hezky píšeš, jsem nechal nenápadně vstoupit do poslední věty - ke svému vlastnímu tichu totiž můžeme dospět kdykoliv už za života a jsem moc rád, žes to tu s takovým Tobě vlastním citem a k autorovi ohleduplně připomněla :-) A já jen zírám, jak se dá krásně polemizovat, aniž by si kdokoli všiml, že se polemizuje... :-D Díky, Pamíno, a ať je Tvůj dnešní májový den opravdu sváteční :-)
08.05.2014 14:47:07 | Amonasr
Mně se líbila zmínka o kocourovi :) Úplně jsem viděla zrzavou kuličku chlupů smotanou do klubíčka, juu :) Jinak souhlasím, nikdy není úplné ticho, minimálně slyším svůj dech, šum od sousedů taky znám, máme starší paní sousedku a ta si každé ráno pouští rádio, takže pokud zatajím dech, mám předpověď počasí z první ruky :-D
08.05.2014 14:14:57 | Elisa K.
:-D Kocour Tě, Eliško, pozdravuje - právě se probudil a přišel se podívat, na koho se to tu usmívám... :-) Oba Ti děkujeme za milou návštěvu :-) Ano, je to jak píšeš - já si tu absenci ticha zpravidla nejvíc uvědomím, když hledám nějakou inspiraci ke psaní a naráz zjistím, kolik je na pozadí rušivých zvuků, které normálně vůbec nevnímám... ;-)
08.05.2014 14:19:22 | Amonasr
tak Amone konec klepání po ramenu je čas na kritiku taky ..táákže ten konec je vlastně nejpůsobivější a tak v málo slovech tkví myšlenka za celej článek který se točí dlouze o tom samém co je na konci to podstatné :D jsem dnes zlá holka a zlo jde popsat dobře je hmatatelný není to ticho :)) neboj v pekle už mě znaj a tady taky a jeden tip víc nedám..jinak víš jak to je použij intuici a víš hned jak to myslím nebo taky ne ..měj fajn léto :)
08.05.2014 15:43:14 | xoxoxo
Drahá xoxoxo, má intuice mi napovídá leccos, po čem ale nemohou následovat slova, jen ticho...
Ale zpět k Tvé kritice (a dík za ni) - neměl jsem v úmyslu psát něco objevného, občas ale neškodí, posvítit si i na věci samozřejmé, které už mnohdy ani tak nějak nevnímáme. Ta poslední věta už právě vyšla za rámec původního záměru (nebo spíš chuti pohrát si s nahodilým pocitem), prostě by mi asi někdo musel useknout ruku, aby mě nakonec cosi nenutkalo strčit tam zase nějakou pointu nebo tajenku na závěr... Holt každý máme svá klišé, tak mi to odpusť... :-D
A moc rád Tě tu zase vidím, i přes to ticho... Je fajn, že jsi to stále Ty, vnitřně silná a nepoddajná xoxoxo...
08.05.2014 16:02:10 | Amonasr
pryč z prostoru přichází ohlušující ticho nebo tichá samota ..ne nebudu prudit vím že píšeš dobře ale neboj nikomu to neřeknu :)))
08.05.2014 16:08:04 | xoxoxo