Co je zdravý selský rozum?

Pohled na utěšené pole v krajině úvahu o zdravém selském rozumu dokresluje, aspoň myslím, že ano.

Takzvaného zdravého rozumu se často dovolávají profesionální i amatérští komentátoři a glosátoři dění doma i ve světě, ale nezřídka i běžní lidé při řešení svých všedních problémů a sporů.

Co je však pod pojmem „zdravý rozum“ vlastně míněno? Každý si snadno najde, že zdravý rozum či prostý rozum se v češtině užívá jako ekvivalent latinského „sensus communis“, tedy obecného smýšlení (anglicky common sense). Označuje se tak filozofický princip počítající se smýšlením, které vychází z praktických soudů a hodnocení, postavených na empirických zkušenostech, bez vlivu vědomostí a znalostí získaných studiem či školním vzděláním. Takový rozum je přirozený všem lidem. U nás doprovází termín zdravý rozum ještě druhý atribut „selský“. To proto, že smýšlení tohoto druhu bylo charakteristické pro dobré sedláky.

Dobří sedláci totiž věděli, kdy zasít a kdy sklidit, rozuměli rostlinám, zvířatům, a vůbec přírodě a konečně i lidem, neboť každý v sobě nosil zkušenosti a moudra, které nabyl od svého otce, ten zas od svého a tak dál po nesčíslná pokolení.

No jo, tak to mohlo fungovat, pokud byl svět ještě v pořádku, věci na svých místech, lidé plnili své role a čas ubíhal zvolna jako voda pod mostem v Avignonu. Osobně si myslím, že taková doba nikdy nebyla a svět se nikdy v minulosti nenalézal ve stavu pořádku. Odněkud však ti filozofové a glosátoři světa, počínaje Aristotelem, museli sakra vzít tu báchorku o zdravém selském rozumu.

Mějme tedy zato, že kdysi v dávných dobách byl svět takový, jaký má být a tehdy někdy se narodil i zdravý selský rozum. Kdybychom totiž chodili pro rozumy k dnešním sedlákům u nás či v Evropě, byl by prostý rozum ekvivalentem hořekování nad počasím, nepřízní trhu komodit a dožadování se státních dotací.

Nehynoucí slávu prostému zdravému selskému rozumu vydobyly zástupy filozofů a rovněž skvělých umělců. Třeba filozofové skotské školy v čele s Thomasem Reidem dovozovali v opozici k racionalismu například Réné Descarta, že co se příčí zdravému rozumu, vede na scestí a k chybným závěrům.

Jenže tihle pánové nezažili nápor imigrantů do Evropy, diktát Evropské unie, multikulturalismus, hyperkorektnost, green deal, genderovou rovnoprávnost, Me Too, Black lives matter, ani panikáře, kteří vším tím straší, putinovské Rusko, natož Miloše Zemana, Andreje Babiše, obecně české politicky, Vratislava Mynáře, Jiřího Ovčáčka, pražskou kavárnu, sluníčkáře, neonácky, xenofoby, neznámý jim byl i Václav Klaus starší. Kdyby tyto lidi, jevy a okolnosti znali, asi by soudili o zdravém rozumu jinak. To jsem se ale dostal od sedláků daleko.

Konečně ani sedláci neodmítali knižní vědomosti úplně. To, že po staletí většinou nestudovali a pokud ano, odrodili se hroudě, bylo dáno charakterem jejich obživy. Dnešní zemědělství se neobejde bez zemědělských inženýrů, a tudíž jíme všelijaké hnusy a zdravý rozum, aby člověk pohledal. No ale žijeme (zatím) a je nás stále víc (míněno globálně).

Teď ale vážně. Zdravý selský rozum je potřebná věc. Tak, jak o něm psali zrovna Karel Čapek nebo nově třeba Robert Fulghum (viz Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce), získal zdravý rozum správný rozměr a pozici jako předpoklad poznání. Tak se ale dostáváme zpět k filozofovi zdravého rozumu Thomasi Reidovi.

Není to důkazem, že se vše točí v kruzích? Ostatně Země je kulatá, a to, že má ve skutečnosti tvar nepravidelného elipsoidu se šesti osami a podle ještě novějších poznatků tvar hrušky, není pro tuto chvíli podstatné, a nekonečný vesmír je také koule, protože jak si lépe představit nekonečno než jako kouli, ač je to dle zdravého rozumu blbost.

A to je právě ta hrůza. Kdo ví, co znamená zdravý rozum v jaderné fyzice, chemii, ve vyšší matematice, ve světě částic, v astronomii, v počítačových programech a elektronických systémech, v ekologii a ve snaze zachránit planetu před globálním oteplováním, znečišťováním, ničením ekosystémů a vymíráním druhů? Člověk musí hodně studovat, poznat a vědět, aby se v těchto oborech vyznal a aby pochopil, že o tom ví stejně houby.

Určit pak, co je zdravé, rozumné a selsky zemité ve vztazích mezi muži a ženami a mezi dospělými a dětmi, nejde už vůbec a v politice je to zhola nemožné. Ve světle nastíněných skutečností se jeví coby směšné, když někdo takový jako já nebo jiný blbec požaduje, aby druzí užívali zdravého selského rozumu. No ale zase na druhou stranu, po kom jiném chtít než po ostatních, aby měli zdravý rozum a soudnost, když člověk sám těmito vlastnostmi nevládne?