Politický apocalypticon

„Máme blbou vládu - zdražili nám čokoládu,“ křičí Pepíček v jednom známém vtipu. Na to se mu dostane odpovědi: „Ty seš blbý děcko, zdražili jsme všecko.“ Je to vtip, který je nesmrtelný. Jde ho použít snad za každého režimu v jakékoli době. Neslouží ani tak k pobavení jako spíš k poukázání na krutou pravdu.
Už od samého počátku lidstva jsme si stěžovali na neschopné nejvyšší představitele. Spokojeni samozřejmě nemohou být nikdy všichni. Nejspíš již v pravěku lidé naříkali, že ten vůdce tlupy vybral cestu úplně špatně a každému musí být jasné, že mamuti šli jinudy.
S příchodem peněz však přestalo jít jen o vůdcovství a do hry vstoupila lidská hrabivost. Ti nahoře zapomněli, jaké to bylo, když patřili mezi ty dole. Jakmile si přestali uvědomovat, že nerozhodují o bezduchých nástrojích, ale o živých lidech s vlastními starostmi, tužbami a názory, začalo to v kotlíku trpělivosti obyčejných lidí bublat. Když teplota dosáhla bodu varu, voda začala nekontrolovatelně vytékat z pod poklice. Ve vzduchu se vznášel krvavý přízrak pomsty. A ti živí dýchající lidé se rázem proměnili v jedinou masu, v nemyslící stroje, které bez milosti převálcovali své vládce. V té chvíli neviděli a neslyšeli. Ti nahoře pozdě si uvědomující, co způsobili, marně slibovali, marně prosili. Ti dole totiž podobně jako oni zapomněli. Zapomněli, že ti u moci jsou také lidé s vlastními starostmi, tužbami a názory. Revoluce vynesla na svých vlnách nové vůdce, avšak věčný koloběh se začal opakovat. Noví vůdcové si nepamatovali své předešlé životy…
A jak je to nyní v „svobodné“ České republice? Místo revolucí máme zatím volby. Člověk v dobré víře přistupuje k volební urně, doufá, že vše se změní k lepšímu. Mění se však jen tváře – podstata zůstává stejná. Dokonce se zdá, jako by příslovečná hrabivost stále narůstala. Když už se zdá, že věci nemohou být horší, staré známé přísloví vyvede pěšáky z omylu. Nikdy nebylo tak zle, aby nemohlo být hůře. S každými dalšími volbami přichází nové okrádání. Jenže pomalu už nezbývá nic, co by se dalo ukrást. Za chvíli budou u rodiček stát politiky pověřené osoby s nataženou dlaní a říkat: „Zaplaťte vstupní poplatek do světa. Zaplaťte za to, že vás necháme se narodit a žít v našem přelíbezném státě, kde peníze stojí každý nádech a každá myšlenka. Nemáte na to, abyste se narodili? Je nám líto, ale poplatek je nutný, musíme splatit státní dluh.“ Možná se zeptáte, jak je možné, že ačkoliv z pěšáků ždímají jejích velitelé čím dál více peněz, dluh státu se nezmenšuje? Máme tu snad malou českou černou díru? Zdá se, že ano. To, co z vás vyždímají, si velitelé rozeberou a zbytek vyhodí na velice užitečné bezvadně fungující projekty: státní maturity, nové sociální systémy, dopravní registry…To, co vybudovali jejich předchůdci, je třeba pošlapat, zničit, vymazat. Oni tomu přece rozumějí nejlíp. A když náhodou nepůjde něco podle plánu, nabízí se snadné řešení. Tak jako dříve byla veškerá vina svalována na západní imperialisty, dnes za všechno můžou komunisté. Zdá se, že zabavili i veškerý majetek církvi, i když ta jej přestala vlastnit už v době Josefa II a měla ho pouze v pronájmu.
Všechno, co vám ti nahoře řeknou s reptáním, ale přece, přijmete. Podřídíte se všem novotám, půjdete jako tupé nemyslící ovce na porážku, protože nebudete mít čas se zastavit, nebudete mít čas uvažovat a nebudete se moci vzdělávat. Proč?
Protože budete dřít do úpadu a všechno, co vyděláte, se propadne do černé díry. Jako obyčejný pěšák brzo umřete, protože si nebudete moci dovolit ani návštěvu u doktora natož operaci. Brány vysokého školství vám obyčejným lidem zůstanou uzavřeny. Ne, snad proto, že by vám někdo zakázal studovat. Každý má přece právo na vzdělání. Kde však vezmete peníze, abyste se mohli vzdělat? Vykradete banku? Změníte se z poctivého hlupáka ve vychytralého zloděje? A když vás náhodou chytí, bude si v teple sedět ve vězení, kde dostanete zadarmo najíst? Nebo budete protestovat? Pořádat demonstrace? Nač a k čemu, když ti, kteří vděčí za svůj post obyčejným lidem, vám se sladkým úsměvem sdělí, že na vyjádření svého názoru, máte právo, ale nic to nezmění na jejich rozhodnutí?
Když člověk sleduje současný stav věcí, neubrání se dojmu, že naši politici uvěřili v brzký příchod apokalypsy. Obrátili však situaci, ke které došlo před více jak tisíci lety naruby. Místo, aby se v očekávání brzkého konce snažili zbavit svého majetku, jak to činili naši dávní předkové, majetek hromadí. Jen všechno ukrást a vzít si peníze sebou do hrobu. Nebo nás snad okrádají pro naše dobro? Chtějí, abychom mohli vejít do nebe? Jistě nás ochuzují o peníze z čiré obětavosti. Vždyť Ježíš přece řekl: „Spíš projde velbloud uchem jehly, nežli boháč do království nebeského.“
Snad ti nahoře nepáchají své činy ze zvráceného potěšení z týrání obyčejných lidí, snad za jejich konáním nestojí čirá ignorace. Možná, že nejsou zlí, třeba jsou jen hloupí. Nebo možná žijí v nevědomosti. Oni přece nemůžou vědět, že obyčejní lidé nedostávají příspěvky na dopravu, potraviny a bydlení. Zapomínají, že lidé nežijí jen v Praze, ale světe div se třeba i na Vysočině. Přestali držet v paměti, že všichni lidé nejsou mladí, zdraví s dobře placenou prací. Určitě nevymýšlejí zákony záměrně tak, aby na to doplatili všichni staří, nemocní či děti vychovávající lidé. Možná bychom jim mohli poradit. Říci jim, aby po vzoru Josefa II. naslouchali lidem, aby si přišli poslechnout stále hlasitější bublání vody. Jinak se může stát, že kotlík přeteče. Pak nastane apokalypsa v české režii. Kdo to zastaví? Kdo zachrání potápějící se loď, kde personál zrcadlí chování lidí na velitelství a po jejich vzoru rozebírá loď kousek po kousíčku a vyhazuje své spoluobčany do moře? Nechť se přihlásí ten, kdo se toho odváží, neboť na něj již dlouhá léta čekáme.