Den první - Jelen

Sedím u okna a popíjím horký mátový čaj. Mátu mám ze své zahrádky, je silná, voňavá a čaj z ní velmi lahodně chutná.
Čekám, kdy přijdeš a nemohu se dočkat. Už jsem tě neviděla tři měsíce, tak dlouho tady byla naše chaloupka i příroda sama.
Jsi skoro vždy přesný, jako mé hodinky, ale dnes máš zpoždění. Přideš vůbec ? Kde jsi ?

Upiji čaje a v tom tě vidím přicházet. Jako vždy z horního lesa a jako vždy jdeš stejnou cestičkou dolů po louce.
Rozhlížíš se, jako by jsi tady byl poprvé. Pomalu scházíš ke krmelci, kde jsem dala čerstvé seno, které jsem sušila v létě. Také oves
a pár žaludů. Žaludy jsou pro sojky, které je mají velmi rády.

Jdeš rozvážně a vidím, jak nozdrami nasáváš vzduch kolem krmelce. Myslím si, že poznáváš moji vůni a chvíli stojíš bez hnutí.
Vše je v pořádku, uznal jsi a začneš hodovat na voňavém seně a zakusuješ ovsem.

Jsem šťastná, že jsi opět přišel.Pozoruji tě už několik let a vím, že v horách přežívají jen ti nejsilnější. Příroda je tady velmi silná, někdy by se mohlo zdát, až krutá. Ale není tomu tak. Je spravedlivá.

Vidím, že tvůj čas hodování skončil. Podíval jsi se i k chaloupce a mě to připadá jako poděkování. Jako by jsi ,,říkal" : ,,vím a děkuji."
Odcházíš zpátky do lesa - do svého království. Tam jsi doma, v tom chrámu ticha, kde tě nyní, v zimním období nikdo neruší.
Snad jen ledový vítr, který fouká od Malé Fatry.
Loučím se s tebou a posílám vzdušná pozdrav : ,, zítra opět na viděnou."