Den pátý-Smutné překvapení

Je krásné odpoledne, obloha modrá, jen sem tam propluje bílý mráček.
Půjdu se podívat ke své tůňce, která je ukratá v zákoutí mladých smrčků.
Tam se chodívám koupat do prvních mrazíků.
Les je tichý, až moc tichý !
Jdu pomalu, přemýšlím a zdá se mi, že tady něco ,,nehraje."
Neskutečné ticho, jako kdyby les i jeho obyvatelé čekali, co se bude dále dít.
Myslím si, že se určitě muselo něco stát.
A opravdu se stalo. Poznala jsem to už z dálky.
Šedé blátivé skvrny na kmenech stromů.
Už vím, co se tady v noci dělo a mně z toho určitě veselo nebude.
Moje tůňka!
Divočáci si z ní udělali koupelnu - kaliště. Ach ne !
Je smutný pohled na to nadělení a slzičky se mi třepetají na řasách.
Po chvíli se uklidním a musím si to přiznat.
Vy nezbedné prasátka jste tady doma. Já jsem jen host.
Co se dá dělat. Budu muset vymyslet, kde si i já udělám nové ,,koupaliště."
Místa je tady pro všechny dost.