OHŇOSTROJ

 

OHŇOSTROJ

 

 

Čapek by se divil. Nevěřím sice, že si skutečně myslel, že by jednou roboti opravdu mohli začít vládnout lidem, ale kdo ví... Možná umělec jeho formátu mohl mít smlouvu s nějakými tajemnými silami (ne temnými – tajemnými, to je něco jiného), aby v dáli viděl obrysy něčeho, o čem obyčejní smrtelníci neměli ani tušení. Tedy oni tak doslova ti roboti, což jsou dnes hlavně počítače, úplně lidem nevládnou ani dnes, těm prostřednictvím těch počítačů vládnou zase jen jiní lidé, ale navenek to vypadá opravdu jako by nad lidmi panovala čísla „an sich“.  

 

Vždyť ani celé vlády nemůžou nic dělat, když jim to čísla nedovolí. Alespoň se nás o tom snaží přesvědčit. A největším zdrojem bohatství těch úplně nejbohatších dnes není výroba něčeho, co by uspokojovalo nějaké lidské potřeby, největším zdrojem pohádkových zisků je burza. Růst a pády akcií – ano i na poklesu akcií se dá pohádkově zbohatnout. Zkrátka to vypadá, jako by peníze samy plodily peníze – stačí jen zasadit je na burze a když dozrají, tak je kombajnem sklidit. Tak jednoduše to tedy ale zase nejde, to bychom tam mohli nosit sazeničky všichni a všichni bychom se topili v penězích, jenže bychom si za ně neměli co koupit, protože nikdo by nepěstoval a nesklízel obilí, nepekl chleba, nevařil pivo, nedělal auta, nevyráběl počítače a tak. A bez těch počítačů by se stejně burza, dnešní pupek světa, zhroutila, bez nich to zkrátka už dnes nejde.

 

Takže na burze mohou bohatnout jen vyvolení, ti nejchytřejší z nás. Já nevím, jak to dělají, nepatřím totiž k těm nejchytřejším. Vím jen tolik, že k tomu potřebují tak rychlé počítače, aby byly o zlomek sekundy rychlejší, než počítače těch méně chytrých, a vydělají pak mnohonásobně víc, to znamená ne jen pitomé miliony, ale rovnou miliardy. Ceny akcií  totiž během dne neustále rostou i padají jako na houpačce a skoro vůbec už nemají nic společného s jejich pravou hodnotou, totiž majetkem těch společností, na nějž byly vydány. Představují  jen jakési spekulativní očekávání burzovních hráčů, což jsou většinou takoví speciálně vycvičení bankéři, něco jako bankovní zelené barety, kteří dokážou všem ostatním přesvědčivě nakukat, že ty papírky, které za své peníze dostanou, nejsou tak bezcenné, jak často ve skutečnosti jsou. A uznejte, že tomu, jak z prázdného klobouku vytáhnout opravdové prachy, my obyčejní smrtelníci nemůžeme rozumět,  pokud nejsme zrovna David Copperfield. Oni tomu tedy sice moc nerozumí ani ti burzovní hráči, ale na to mají místo Copperfielda právě ty počítače. A ty jedou takovým tempem, že už vlastně rozhodují samy od sebe, protože takovým tempem by lidský mozek, ani ten Copperfieldův,  rozhodovat neuměl. Jelikož ale ještě nepatří (ty počítače) samy sobě, ale zase jen nějakým lidem, tak vydělávají těm lidem, co jim právě patří. Ti pak jen chodí vybírat peníze do banky, kam rovnou z toho poloprázdného klobouku ty prachy padají - tu na novou jachtu, tu na novou milenku, tu na úplatek ministrovi či soudci, tu poslancům na přílepek k zákonu, zkrátka zrovna podle jejich momentální lidské potřeby.

 

Jenže zas tak úplně chytří ti burzovní hráči taky nejsou, takže časem kvůli těm nenažraným počítačům přibývá oněch úplně bezcenných poukázek (akcií), třeba na šikovně zabalené a hezkou mašličkou převázané nekryté bankovní hypotéky, čemuž se říká bublina, no a každá bublina jednou splaskne, s tím ani seberychlejší počítač nic neudělá. Druhá historicky největší (nebo že by dokonce první?) splaskla před šesti lety a svět se z toho nevzpamatoval dodnes. Tedy až na ty burzovní hráče, ti dostali spoustu nově natištěných peněz do hry od vlád, respektive centrálních bank, však vlády i centrální banky si ty prachy umí zase z občanů rychle vytahat (ČNB třeba spekulativním oslabením koruny, takže nás stojí víc například dovolené nebo benzin – kdo má ale na dovolenou a na auto, tak to unese, ne?) a akciové bublifuky jedou ostošest dál, dokonce stále rychleji, takže burzovní gambleři chodí ještě častěji a ještě veseleji do svých bank vybírat  na ještě větší nové jachty, ještě exkluzivnější nové milenky, na staré soudce, staronové ministry, staré i nové poslance  atd.

 

Každé pravidlo má ale svou výjimku, v našem případě je to Island. Tam se hlavně na zahraniční gamblery v referendu zvysoka vykašlali a udělali na ně dlouhý nos. Prý ať si ten svinčík po sobě uklidí sami. A ty svoje pro jistotu pozavírali, aby si od závislosti na hazardních hrách v klidu odpočinuli a třeba se jí i zbavili.  Občany to nakonec nestálo ani islandskou korunu, ale to je stejně úplně jedno, protože koho by zajímaly nějaké praštěné experimenty zemičky, která je počtem obyvatel srovnatelná s Ostravou. Však o takové směšné hlouposti naše nezávislá i závislá masmédia v drtivé většině raději mlčí, koho by to taky zajímalo, že?  

 

Ale vraťme se z Islandu zase do civilizovanějšího světa. Začíná se totiž proslýchat, že to příští prasknutí burzovní bubliny, co se právě opět mohutně nafukuje, bude vůbec největší rána, jakou kdy svět viděl, možná to bude úplný globální ohňostroj. Ohňostroje se dělají, jak známo,  zpravidla na oslavu – jenom  se prý ještě neví, kdo a co bude slavit. Každopádně se ale máme na co těšit!

 

 

Praha, 22.8.2014

 

 

https://www.youtube.com/watch?v=3i-zYdOPG2k