Poslouchám den...

Poslouchám den…zvuk motorového vozidla, drčení tramvaje, pípání pokladny v místním supermarketu a do toho dole před domem začne neskutečným způsobem štěkat pes…poslouchám den. Obyčejný den v roce…,kdy lidé umírají, rodí se, setkávají se a také se spolu loučí. Je 11.00 hodin dopoledne a já už jsem byla v knihovně, koupila jsem si nové šaty, jela jsem 3 x tramvají a teď jsem u rodičů. Nepřetržitě myslím na muže, kterého mám ráda a kvůli kterému se budu učit jezdit i na kole. Nikdy jsem si nemyslela, že se budu měnit kvůli muži, vždy jsem to tvrdošíjně odmítala a opak je pravdou, láska je mocná čarodějka. Poslouchám den…a odháním od sebe bzučící mouchu. Takový malý tvor a jak mě dokáže znervózňovat. Posloucháte den se všemi jeho rámusy, tichem a těmi zvuky, který už ani nevnímáte? Zaposlouchejte se…a uslyšíte…život.

Jednou jsem se střízlivá procházela ve tři ráno s kamarádem po jednom plzeňském sídlišti a uslyšela jsem jeden ze zvuků života…skřek divokého milování někde za okny…třeba se tu noc stvořil život a my jsme byli u toho. Já se ráda miluji potichu a při svíčkách, i když ty svíčky u toho ještě nikdy nebyly, to spíš řev nastartovaného motoru. Svět a jeho zvuky. Možná to teď bude znít strašně, ale děsí mě zvuky, které vycházejí z úst našich hluchoněmých spoluobčanů. Snažím se to nedávat najevo, ale v myšlenkách mě to děsí. A jak jste na tom vy? Ohlédnete se po nich s vyděšeným výrazem ve tváři nebo se na ně s úsměvem podíváte a ještě se s nimi snažíte co nejlépe komunikovat? Já jsem ten první případ, i když se to snažím nedávat najevo…a snad se mi to i daří…nevím.

Poslouchám den…slyším své ťukání do počítače, zvuk provázející zamknutí kláves na mém mobilním telefonu a monolog své maminky, kterou poslouchám na jedno ucho, a která mi přešívá na šicím stroji ty nové šaty, které mi jsou volné přes tělo. Tiché mručení počítače, projíždějící tramvaj, štěkající pes a skřek divokého milování. Vnímejte zvuky kolem sebe a uslyšíte sebe. Poslouchejte den a uslyšíte svět. Poslouchejte…a za chvíli rozeznáte z jakého směru ta tramvaj přijela. Vím, že v dnešní době na to není moc času, ale zkuste si někdy nedat do uší sluchátka od MP3 přehrávače, přivřete oči, užívejte si ten pocit svobody, dokud do vás nestrčí nějaký starý dědeček nebo babička, aby vám vynadali, že sedíte na místě pro invalidy…

Poslouchám den…zvuk motorového vozidla, drčení tramvaje, pípání pokladny v místním supermarketu a do toho dole před domem začne neskutečným způsobem štěkat pes…poslouchám den. Obyčejný den v roce…, kdy lidé umírají, rodí se, setkávají se a také se spolu loučí. Takže se mějte krásně, neodmítejte každodenní zvuky ať už klávesnice, bzučící mouchy, nebo své drahé polovičky, když vám šeptá do ouška svá krásná a sladká slovíčka lásky…