Kritika a ženy (Díky táto!)
Kritika a ženy (Díky táto!)
Anotace: No je to spíš o mně, možná tady vyzním jako sobecká a podobně, ale (snad) to není pravda. Není to na nikoho útok, ale člověk nikdy neví... Pokud se s tím neztotožníte, tak chápu a výčitky na svou hlavu nechávám padat...
Teď možná budu mluvit jen za sebe, ale věřím, že je nás takových víc.
Já totiž nenávidím kritiku od lidí, co mám ráda. Lidé, co nevidím, na ulici, kde je náhodně potkávám, klidně můžou něco pořvávat, přejdu to s hlavou vztyčenou.
Jasně, zamrzí to, ale jsou CIZÍ! Kdežto rodina a spol, no…
Připomíná mi to zážitek ze třetí třídy. Napsala jsem celá nadšená pohádku, tenkrát to bylo pro mě něco. Okamžitě jsem ji vzala do školy a předčítala před celou třídou. Stále nechápu, jak to, že jsem se tenkrát nestyděla. No, to je jedno. Každopádně měla úspěch, dostala jsem pochvalu za fantazii a jedničku. Spolužáci, se kterýma jsem se tenkrát moc nebavila, pohrdavě odfukovali pod učitelem, který se rozplýval nad tím, že jsem šikovná.
Ta chvála mě strašně hřála u srdce. Vlastně je to jediný zážitek, který s tím učitelem byl pozitivní.
Celá natěšená jsem utíkala domů, že ji ukážu mamince nebo tatínkovi, podle toho, kdo bude doma. Maminka stála u plotny a cosi míchala. Nastoupila jsem před ní a hodlala začít číst, ale odbyla mě s tím, že teď nemá čas a že si stejně umí představit, že jsem sesmolila nějakou blbost jako onehdy.
Sklesle jsem tedy odešla a nic neříkala. Pak přišel domů tatínek, myslím, že tu chvíli, kdy jsem mu četla na zahradě, nikdy nezapomenu. Byla jsem pochválena a dostala jsem čokoládu. Byla jsem na sebe hrdá jako nikdy. Táta totiž nikdy moc nechválil.
A tenkrát se v mé maličké třeťácké hlavičce pomotalo, že táta bude můj hlavní kritik a mámu nebudu brát na vědomí. Takový pisatelský reflex. Dodnes mi moc pomůže, když předstoupím s něčím před tátu, ať je to vysvědčení, nová povídka nebo web stránky a on řekne to jeho: „Jsi moc šikovná…“
Zůstalo to ve mně. Nepotřebuju od svých blízkých kritiku, ale chválu, abych měla chuť psát dál a vypsat se z chyb. Já mám totiž taky takovou hnusnou vlastnost. Totiž situace, které nemají význam, si dávám do situací v životě.
„Lásko, psaní nic moc, umíš to i líp…“ = „Lásko, ten účes, kdyby bylo tady víc barvy a víc přistřihnuté, tak je to lepší…“
Můžete mě mít za sobeckou, pyšnou, hrdou a bůhví, co ještě, já netvrdím, že taková nejsem (ale moc lidí to o mně neříká, vlastně asi nikdo).
Ale kritiku, mí drazí (mami, babičko, příteli), si strčte za klobouk!
Komentáře (15)
Komentujících (12)
Doporučit
Tisk
Ahoj, kritiku snesu také s těžkým srdcem, ale pravda je, že si z ní většinou hodně vezmu a snažím se zlepšovat ty kritizované momenty. Pro kritiku chodím za těmi lidi, co mě mají rádi, a co mě kritizují bez posměchu ale s touhou mi poradit. Fejeton se mi hodně libí.
01.09.2007 18:19:00 | Verry
Holka jedna praštěná, víš ty vůbec, co v tobě je? Dokážeš dát do článku myšlenku a donutit lidi, aby se zamysleli. Jsi v období, kdy zkoušíš svoje možnosti a pereš se o místo. Jestli teď s tím přestaneš, jak říkáš, tak s tebou nepromluvím. A víš, že já chválit moc neumím. Tu vlastnost (ironii a přetvářku) jsi zdědila po mně. Bohužel.
30.08.2007 08:48:00 | Coco
Tenhle fejeton mě chytnul za srdce. Nechci hodnotit formu, ale obsah ve mě vyvolal zvláštní, melancholickou náladu z docela vzdálené minulosti. Znáte tu repliku z Amélie z Montmartru? "Život je někdy zvláštní! Když jsi dítě, čas se loudá a pak jednoho dne je ti padesát. Pak dětství a vše, co z něj zbylo, se vejde do malé rezavé krabičky."
29.08.2007 22:56:00 | Bagelboy
Vandule:myslím, že kritika může člověka i někam posunout, není to o ubližování.Daleko horší je někomu mazat med kolem huby a dělat to jen proto, že mu nechceš ublížit.Jinak je kritika samozřejmě velice subjektivní záležitost a moc bych si s ní hlavu nedělal.
28.08.2007 15:50:00 | had
To DanielS: když nebudeš chtít ublížit - nekomentuj tedy nijak. Je to také řešení.
26.08.2007 09:51:00 | vandule
Naprosto s Tebou souhlasím. Kritika od blízkých pálí víc, než od "někoho".
26.08.2007 09:49:00 | vandule
Se mi zdá, že když seš naštvaná nebo smutná, že píšeš líp.. ale když ti moje kritika tak vadí, že se se mnou celej den nebavíš.. budiž.. příště teda nic psát nebudu
23.08.2007 17:46:00 | inmax
nemohu, než souhlasit.. Když se něčemu člověk usilovně věnuje a pak od blízkých získá negativní kritiku, tak ztrácí chuť pokračovat.. Na čem přece záleží více, než na názoru blízké osoby... Někomu prostě kritika neslouží jako hnací stroj...
23.08.2007 11:37:00 | Lorellin
Jenže tady jde spíš o to, kdo komu to říká.. to jsem tam psala, že od cozích to překousnu, ale zastávám názor, že rodina má držet pohromadě a podporovat se.. o tohle jde...
23.08.2007 11:03:00 | Zasesevracímkpřezdívcezorik
Hm. ale pochvala má být jen tam, kde je na místě. Neím, zda je vhodné někoho chválit za hlouposti. Už několikrát jsem narazil na autory, kteří neumějí psát ani trochu. Mám ji chválit jak jsou šikovní? Ale oni nejsou...
23.08.2007 10:56:00 | Daniel S.