Co znamená být "in"

Dovolte, abych já, ač zcela módy neznalý s šatníkem skládajícím se asi ze tří triček, dvou košil a dvojích kalhot, se s vámi podělil o svoje zkušenosti s tím, co právě letí a co to znamená být „in“. Ti z vás, co mě alespoň trochu znají, už asi vědí, že tento článek bude mít kulturní hodnotu stejnou asi jako přednáška cigána z Matiční na téma „práce šlechtí“. Ale co? Když už jste si vybojovali svobodu tisku, tak teď to máte. Ale jelikož se říká, že samochvála smrdí, nemohu se v tomto článku zmiňovat o sobě. Tuto poctu raději přenechám lidem, které, bohužel, potkávám dnes a denně a kteří si myslí, že jsou „těžce in“ a mají tím pádem nad všemi navrch. Ne, učitele jsem teď nemyslel. Měl jsem na mysli všelijaké „rockery“, „punkery“, „metaláky“, „hopery“, „barbíny“, „šampony“, „gotiky“, „satanisty“, „skejťáky“, a fanoušky spolku vesmírní lidé. Vždy, když někoho z nich potkám, snažím se myslet na staré moudré pořekadlo „nesuď knihu podle obalu“. Bohužel po bližším seznámení se mi vybaví další krásné staročeské moudro, a to: „jak je dobrý uvnitř, poznáte i navenek“. Takový člověk který je „in“, má totiž většinou slovní zásobu papouška marabu po mozkové mrtvici a větu bez výrazů jako „ty krávo“, „úplně nejvíc“ anebo moje nejoblíbenější: „mařka jak sviňa“ nesloží ani se slabikářem pro nejmenší. No co? Jak se říká: V nejlepším přestat. Takže pokud tento článek prošel tvrdou cenzurou a někdo z čtenářů dočetl až sem, na tomto místě se s vámi loučím. Musím si totiž ještě jít koupit kárované sako, umělohmotné sandály a světle béžové tesilky, které by se mi hodily na stužkovací ples.