Vyvedlo mě z míry

Jelikož mi minulý týden skončila vkladní knížka vydal jsem se na poštu pro její uzavření. Abych se vyhnul davům lidí u přepážky přijel jsem hned na začátku otevírací doby. Nebylo to ale nic platné protože dobrou polovinu naší vesnice napadlo to samé. Ale nevadí. Po hodině čekání jsem se dostal k přepážce. Po vyslechnutí mého požadavku mi pošťačka vlídně sdělila, že to bude na dlouho a obslouží zatím lidi stojící za mnou. Přišla už totiž i druhá polovina obce. Nevadí, já něco vydržím. Když se zabouchly dveře za posledním návštěvníkem začala pošťačka listovat knihou velikostí připomínající Velký Ottův slovník naučný, aby zjistila jak takové uzavírání vkladní knížky probíhá. Míra nervozity stoupá. Když na stránce 483 objevila návod, začal jsem jásat. Můj jásot přešel po zjištění že budu potřebovat notářsky ověřenou kopii rodného listu. K tomu dodala, že stačí jít do nejvyššího patra a tam mi rodný list ověří, a že dnes je určitě otevřeno. Vrátil jsem se pro rodný list a za 10 minut jsem byl zpět. Když jsem se dle instrukcí vyškrábal až do nejvyššího (čtvrtého) patra, objevily se přede mnou jediné dveře s nápisem WC. S myšlenkou že toto skutečně nebudou ty pravé dveře jsem slezl o patro níž, kde mi pokuřující uklízečka v teplákách sdělila, že musím do druhého. Zde mi dvě „dámy“ znuděně sedící za stolem řekly, že není možné, aby mi udělaly kopii (na očividně zapnuté kopírce stojící na stole půl metru od jejich rukou), jelikož dnes není úřední den pro veřejnost. Po těchto slovech jsem dostal tiky v oku, vrátil se na poštu a řekl, že přijdu ve čtvrtek i s rodným listem. Jen nevím, jestli by nebylo rychlejší knížku vybrat s kuklou přes hlavu a pistolí v ruce.