Den otevřených dveří na naší škole

Jelikož náš ředitel by nejraději chtěl, abychom do školy chodili i o svátcích a prázdninách, školní stávka se dne 4. prosince nekonala. Ba co víc. V den, který byl v médiích označen jako den zavřených dveří, kdy drtivá většina škol držela stávku a bojovala za práva svá i svých studentů, přešla naše škola do opozice a hbitě uspořádala den otevřených dveří. Co z toho, že ostatní školy nám nadávají do stávkokazů a posměšně si z nás utahují? A tak se zase jednou po roce začalo na naší škole pracovat. Školník, který by co do profesionality sotva mohl konkurovat uklízecí firmě Laco a Fero s. r. o. se náležitě vyfiknul do svých nejlepších montérek - jen se třemi skvrnami od oleje. Dokonce i teplota ve všech prostorách školy se z 18 C zvedla na celých 20 C, což je zvláště při otevřených dveřích krajně neobvyklé. Studenti třetích ročníků dostali to privilegium a mohli provázet příchozí po předem naučených trasách – vyjma šaten, posilovny, toalet, skromně vybavené PC učebny a prázdné vitrínky na školní trofeje (když o tom tak přemýšlím tak by mě zajímalo kudy je vlastně provázeli). Pro zvýšení počtu studentů z řad mužů byly pečlivě vybrány ty nejhezčí studentky z třetích ročníků, oblečeny do přiléhavých triček a minisukní tak krátkých, že být ještě o centimetr kratší tak je zakážou. Vlivem této skutečnosti se mezi zájemci o studium na OA najednou objevili i zástupci mužského pohlaví, kteří rozhodně nevypadali na to, že by se měli stát studenty střední školy. Popravdě – i mě před lety dostaly právě na tenhle trik. A zatímco se pokouším sepsat tento fejeton - přípravy pomalu (s tempem našeho školníka opravdu velmi pomalu) vrcholí. Jen škoda, že někoho nenapadlo vyhodit mrtvolky nebohých much uvízlých mezi okenicemi na pánských WC, kterých jsem si všiml už při přijímacích zkouškách. Nejvíce jsem se obával toho, že po dobu největšího ruchu budu zavřen spolu s ostatními vyvrhely v nejtemnějším sklepení školy, abych neděsil návštěvníky svým zjevem a nerozvracel společnost připraveným transparentem: „Toužíte-li po vzdělání, tady pro vás místa není.“ Ten mi byl však při vstupu do budovy zkonfiskován, takže se nic z toho nestalo. A tak sedím v lavici, poslouchám vyprávění o romantismu v evropských zemích, píšu o lidech kteří na mě neustále civí z otevřených dveří s otevřenou hubou, a přitom se pokouším tvářit se co nejinteligentněji, když už musím sedět naproti dveřím v první lavici, kde na mě všichni vidí. Mezitím průvodci prováděli o sto šest a vychvalovali školu tak, že jsem se až kolikrát divil jestli slyším správně, a než jsem dopsal (nejsem tak rychlej pisálek abyste věděli) byla „návštěva domu hrůzy“ u konce. Návštěvníci se rozešli do svých domovů s propagačními letáky (které jsme skládali my studenti v pracovní době!!!!!) a život na naší škole se vrátil do původních kolejí. Profesoři už zase vesele rozdávají pětky, školník stáhnul topení o dva stupně a studenti opět nezdraví. Další úklid se plánuje někdy na 4. prosince 2008. Plus mínus rok. To už tu ale s trochou štěstí nebudu.