Zvláštní město

Zvláštní město

Bydlím ve zvláštním městě. Ptáte se, co je na něm tak zvláštního? No, vlastně vůbec nic, snad jen lidé jsou tu trochu zvláštní, ale ne více, než kdekoli jinde.
Je pozdní srpnové odpoledne a slunce se z posledních sil opírá o vše, na co dosáhne. Malí cikánci piští vzrušením, když oblékají nahou sochu dívky ležící uprostřed kašny do děravých ponožek. Krásky se to, zdá se, nikterak nedotklo, za to oči cikánků září radostí z onoho nápadu.
Jen o ulici dál potkávám další děcko, chlapečka. Kudrnaté vlásky, červené tvářičky a u nosu nudličku, z jeho pohledu však sálá obrovská dávka sebevědomí. Za sebou mám maximálně čtyři roky žití, ale přece je tu sám. Tedy, téměř. V ruce silou rozhodného muže svírá panenku Barbii vysvlečenou jen do růžových kalhotek a palec tiskne pevně mezi jejími prsy. Tak odtud pramení ona záhadná sebejistota :) .
Zbytek města je tu také, ostatně, kde jinde by mohli být. Důchodci sedí na lavičkách a nadávají na dobu a mládež. A mládež sedící naproti nadává na důchodce a dobu. Ach, jak moc jsou si podobní... Střední věk se zase tlačí u bankomatu, či pošty nedaleko od kašny s „oponožkovanou děvou“. Opomenout nemůžu ani lid ručně pracující, který se v 6:00 v montérkách vyplíží z bytu a ve 22:00 se vrací z hospody zpět. A také lid nepracující, který činí totéž, jen bez montérek.
Nesmím zapomenout ani na naše pilné ochránce. Městská policie se s obrovským úsilím snaží eliminovat kriminalitu tím, že kárá cyklistu za jízdu bez ochranné přilby. Ale se setměním, jakoby se muži zákona propadli do země. Řekněte sami, není tohle prazvláštní paradox?
V parku se zase třináctiletá děvčata chlubí novým piercingem v pupíku a nose a jejich vrstevníci opačného pohlaví vedou tuhý boj o pomačkanou krabičku nejlevnějších cigaret ukradených z otcových kalhot.
Člověk by jim rád i něco řekl, ale bude lepší počkat, až vezmou sami rozum do hrsti. Jen aby neměli stále plné ruce...