Jeden svět nestačí

Mnoho vědců se již zabývalo syndromem telenovel. Proč se na ně vlastně ženy dívají? Představte si, že jste průměrná, asi čtyřicetiletá žena s obtloustlým manželem a dvěma odrůstajícími dětmi, kterým puberta a alkohol vymyly poslední zbytky zdravého rozumu…
Na co se tedy chcete po celém pracovním dnu těšit, když ne na svůj oblíbený seriál? V 18:30 tady zasednete před televizní obrazovku zabalená v teplácích a svetru po babičce, protože topení opět podražilo. Objeví se úvodní znělka, po níž na scénu přichází padesátikilová peroxidová blondýna v šatech od Versaceho. Otevře dveře se slovy: „Konečně jsi tady, Juane! Tolik se mi stýskalo!“ Ve dveřích se objeví vypracovaný kulturista s hlavou, po které mu stéká gel a praví: „Juano, má lásko, jsi tak úžasná.“ Padnou si do náruče a dvě minuty se vášnivě líbají.
Náhle se ozve zvonek. Pracující žena přemýšlí, kdo ji vyrušuje. Ozve se prudké bušení na dveře. Po dalším zabušení se neochotně vzdálí ke dveřím a otevře je se slovy: „To už jsi tady?“ Za dveřmi stojí stokilová zadýchaná postavička s pleší a otázkou: „Co bude k večeři?“ Žena neochotně odchází do kuchyně, kde zapíná černobílou televizi, aby sledovala pokračování telenovely. Na plotnu hodí hmotu podivného skupenství.
„Máme to ale výbornou večeři, ti humři jsou perfektní,“ chválí Juan. Manžel se znechuceně podívá na plotnu: „ Co to zase je? Vždyť to z toho hrnce brzo uteče,“ odfrkne si znechuceně. „Tak to rychle sněz, protože jestli ti to zdrhne, tak ti nic novýho dělat nebudu,“ informuje ho manželka otráveně a odnese večeři do obývacího pokoje. Muž leží na gauči, pokojem se vznáší mlžný opar pachu jeho ponožek a v televizi běhají fotbalisté v trenýrkách. Žena přepne televizi zpět na telenovelu.
Juan a Juana leží v mydlinkové koupeli a popíjejí šampaňské. Z gauče se ozve: „Máme pivo?“ „Ne, leda vodu z vodovodu“ odpoví manželka. „Musím pochválit tvé šampaňské, skvěle mi klouže do krku.“ Juana masíruje Juanovi ztuhlá ramena. Z gauče se ozve chrčivý zvuk. Manžel se dusí večeří, žena ho párkrát bouchne do zad. „ Chceš mě zabít?“ rozhorlí se muž. „Kdybych to chtěla udělat, tak už je po tobě,“ odpoví nevzrušeně žena.
„Miluji tě, Juano.“ „Já tebe taky.“ Manžel začne chrápat. „Teď je to dojemný a ty do toho chrápeš,“ rozkřikne se zoufalá manželka. „Dej mi pokoj,“ odpoví muž. Žena si povzdechne, podívá se na televizi s myšlenkou, jak je ten svět krásný a plný lásky. Sklidí talíř ze stolu. Telenovela končí. Juan miluje Juanu. Juana miluje Juana. Obtloustlý muž chrápe na gauči a pracující žena umývá nádobí.
Myslím, že vědci by směle potvrdili nutnost telenovel pro naše fyzické i psychické zdraví. Jeden svět nestačí, to si dokazujeme každý den. Zamyslete se, kolik seriálů, filmů nebo knih přečtete během týdne, měsíce či roku. Kolikrát jste zachraňovali svět a prožívali žhavou lásku? Jeden svět prostě nestačí…