U nás v Malíčkově
U nás v Malíčkově
Anotace: Kdyby se nedej bože někdo poznal tak se samozřejmě jedná o náhodu.
Za devatero horami a devatero řekami leží krásný ostrov Aporve.
V samém srdci Aporve žijí lidičkové, co si říkají malíčkové.
Jsou trochu líní, trochu sobečtí. Trochu chytří, trochu hloupí no jako všichni ostatní obyvatelé ostrova.
Aby mohli spravovat a řídit svůj stát volí ze svého středu ty nejlepší. A v tom je ten kámen úrazu. Už mnoho opravdu mnoho let nemají šťastnou ruku. Přímo vzorovým příkladem může být růžový malíček, který všechno myslí upřímně.
V době jeho vlády ho všichni milovali.
Dívky si jeho milou tvář lepily do památníčků. Ženy ctily přirozený, přímo vrozený šarm. Chlapci sice trochu žárlili, ale letmý pohled do andělsky čisté tváře každého odzbrojil. Muži pak ocenili rozvahu a opatrnost, kterou prokazoval tím, že nosil jak pásek tak kšandy najednou.
Všechny včetně kojenců unesl pohled na našeho hrdinu vystupujícího v maskáčích z vrtulníku pří povodních.
Ale všeho jen do času.
Najednou se vyrojily pochybnosti. Ten ideál národa zakoupil krásné malované sáně.
Nikdo nic tak krásného v životě neviděl.
Luxus sebou přinesl nenávist.
Nenávist pomluvy.
Pomluvy otázky.
Kdo je zodpoví.
Lobisté?
Poradci?
Tiskový mluvčí?
Ne to tedy ne!
Otázkám se postaví sám. Nasadil milý úsměv a vše odbyl mávnutím ruky. Bohužel kouzlo osobnosti právě nyní přestalo fungovat.
Nikdo není unesen.
Nikdo nejásá.
A nepříjemných otázek přibývá.
Mladý malíček s růžovým srdcem lže. To není zločin, ale on lže hloupě a začíná se zamotávat. Zločin to stále asi není, ale politické harakiri ano.
Začíná fáze odcházení. Sem tam svojí matku stranu ještě poškodí svojí přítomností. Pak je mu novým vůdcem naznačeno, aby zmizel.
Z premiéra je řadový učeň.
Mnozí závistivci se smějí. Ten tedy dopadl!
Úsměv na tvářích jim zmrazil nečekaný návrat nadějného hocha.
Do politiky se už netlačí.
Teď bude podnikatelem.
Kupuje akcie, prodává akcie. Malíčkovské groše létají na východ i na západ a když kolotoč skončí zbylo mu osmdesát miliónů grošů.
Každý jen žasne.
To je, ale šikovný chlapec. Prachy ležely na ulici a on je sebral.
Pohled za kulisy tu radost, jaký je to koumák, trochu zchladil.
Na začátku všeho byl velkovýrobce kol k žebřiňákům firma AIVAROM WOODS.
Daleko na východě Malíčkova této firmě patří skoro vše.
Od továren a nemocnic po poslední mandl.
A právě majiteli IVAROMU nechal ten mladý nadějný politik před mnoha lety vyplatit dvě miliardy grošů jako náhradu za úpravu polních cest.
Kvalitní cesty snížily spotřebu kok k žebřiňákům a gigantická firma málem zkrachovala. Mnohokrát musel malíčkovský politik odjet na východ, ale operace se podařila.
AIVAROM WOODS nezkrachoval, naopak mohl založit dceřinou společnost AIVAROM prkno.
Akciový podíl v ní získal prakticky zadarmo neznámý růžový malíček.
Jedinou jeho kvalifikací bylo to, že o víkendech chodí cvrnkat kuličky a honit káču s naším hlavním hrdinou.
Ano tak vznikají mezi muži trvale přátelství.
AIVAROM prkno pomalu rostl. Obchod s neohoblovaným dřevem dobře prosperoval a podíl pomalu zrál.
Když dozrál ve zlato. Přítel našemu mladému hrdinovi akcie odevzdal a zmizel za scénou. Rozpoutal se kolotoč předem naaranžovaných peněžních operací a výsledek je všeobecně známý.
AIVAROM WOODS má dvě miliardy malíčkovských grošů.
Růžový malíček co to myslí upřímně osmdesát miliónů grošů.
Průměrný malíček si dá po večeři pivečko a může začít počítat.
Je nás deset miliónů. Dvě miliardy vydělíme deseti miliony a je jasno. Každý z malíčků dal AIVAROM WOODS dvě stovky ze své berní zátěže.
Dále si spočítáme kolik malíčků se složilo na toho milého upřímného hocha.
Osmdesát miliónů vydělíme dvěma stovkami. A hle je to 40 000 lidí.
Jedno celé město.
Jak úžasné.
Malíček si pustí televizní a v duchu si pomyslí: ,,Vždyť je to jedno. Kdyby to nevzal on našel by se někdo jiný.“
Čas popojde a noviny jsou plné toho, že nás upřímný hoch zakoupil byteček na sousedním ostrově AKIREMA.
Průměrný malíček si spokojeně oddechne.
Zatím nás tam daleko ze mořem reprezentovali jen muzikanti, tenisti a chlapci s hokejkami. Teď konečně i AKIREMA uvidí co v nás opravdu je.
Třeba za pár lez bude celou jejich zemí hýbat slogan: ,,Myslíme to upřímně!“
Nu což. Bůh ochraňuj AKIREMU.
V samém srdci Aporve žijí lidičkové, co si říkají malíčkové.
Jsou trochu líní, trochu sobečtí. Trochu chytří, trochu hloupí no jako všichni ostatní obyvatelé ostrova.
Aby mohli spravovat a řídit svůj stát volí ze svého středu ty nejlepší. A v tom je ten kámen úrazu. Už mnoho opravdu mnoho let nemají šťastnou ruku. Přímo vzorovým příkladem může být růžový malíček, který všechno myslí upřímně.
V době jeho vlády ho všichni milovali.
Dívky si jeho milou tvář lepily do památníčků. Ženy ctily přirozený, přímo vrozený šarm. Chlapci sice trochu žárlili, ale letmý pohled do andělsky čisté tváře každého odzbrojil. Muži pak ocenili rozvahu a opatrnost, kterou prokazoval tím, že nosil jak pásek tak kšandy najednou.
Všechny včetně kojenců unesl pohled na našeho hrdinu vystupujícího v maskáčích z vrtulníku pří povodních.
Ale všeho jen do času.
Najednou se vyrojily pochybnosti. Ten ideál národa zakoupil krásné malované sáně.
Nikdo nic tak krásného v životě neviděl.
Luxus sebou přinesl nenávist.
Nenávist pomluvy.
Pomluvy otázky.
Kdo je zodpoví.
Lobisté?
Poradci?
Tiskový mluvčí?
Ne to tedy ne!
Otázkám se postaví sám. Nasadil milý úsměv a vše odbyl mávnutím ruky. Bohužel kouzlo osobnosti právě nyní přestalo fungovat.
Nikdo není unesen.
Nikdo nejásá.
A nepříjemných otázek přibývá.
Mladý malíček s růžovým srdcem lže. To není zločin, ale on lže hloupě a začíná se zamotávat. Zločin to stále asi není, ale politické harakiri ano.
Začíná fáze odcházení. Sem tam svojí matku stranu ještě poškodí svojí přítomností. Pak je mu novým vůdcem naznačeno, aby zmizel.
Z premiéra je řadový učeň.
Mnozí závistivci se smějí. Ten tedy dopadl!
Úsměv na tvářích jim zmrazil nečekaný návrat nadějného hocha.
Do politiky se už netlačí.
Teď bude podnikatelem.
Kupuje akcie, prodává akcie. Malíčkovské groše létají na východ i na západ a když kolotoč skončí zbylo mu osmdesát miliónů grošů.
Každý jen žasne.
To je, ale šikovný chlapec. Prachy ležely na ulici a on je sebral.
Pohled za kulisy tu radost, jaký je to koumák, trochu zchladil.
Na začátku všeho byl velkovýrobce kol k žebřiňákům firma AIVAROM WOODS.
Daleko na východě Malíčkova této firmě patří skoro vše.
Od továren a nemocnic po poslední mandl.
A právě majiteli IVAROMU nechal ten mladý nadějný politik před mnoha lety vyplatit dvě miliardy grošů jako náhradu za úpravu polních cest.
Kvalitní cesty snížily spotřebu kok k žebřiňákům a gigantická firma málem zkrachovala. Mnohokrát musel malíčkovský politik odjet na východ, ale operace se podařila.
AIVAROM WOODS nezkrachoval, naopak mohl založit dceřinou společnost AIVAROM prkno.
Akciový podíl v ní získal prakticky zadarmo neznámý růžový malíček.
Jedinou jeho kvalifikací bylo to, že o víkendech chodí cvrnkat kuličky a honit káču s naším hlavním hrdinou.
Ano tak vznikají mezi muži trvale přátelství.
AIVAROM prkno pomalu rostl. Obchod s neohoblovaným dřevem dobře prosperoval a podíl pomalu zrál.
Když dozrál ve zlato. Přítel našemu mladému hrdinovi akcie odevzdal a zmizel za scénou. Rozpoutal se kolotoč předem naaranžovaných peněžních operací a výsledek je všeobecně známý.
AIVAROM WOODS má dvě miliardy malíčkovských grošů.
Růžový malíček co to myslí upřímně osmdesát miliónů grošů.
Průměrný malíček si dá po večeři pivečko a může začít počítat.
Je nás deset miliónů. Dvě miliardy vydělíme deseti miliony a je jasno. Každý z malíčků dal AIVAROM WOODS dvě stovky ze své berní zátěže.
Dále si spočítáme kolik malíčků se složilo na toho milého upřímného hocha.
Osmdesát miliónů vydělíme dvěma stovkami. A hle je to 40 000 lidí.
Jedno celé město.
Jak úžasné.
Malíček si pustí televizní a v duchu si pomyslí: ,,Vždyť je to jedno. Kdyby to nevzal on našel by se někdo jiný.“
Čas popojde a noviny jsou plné toho, že nás upřímný hoch zakoupil byteček na sousedním ostrově AKIREMA.
Průměrný malíček si spokojeně oddechne.
Zatím nás tam daleko ze mořem reprezentovali jen muzikanti, tenisti a chlapci s hokejkami. Teď konečně i AKIREMA uvidí co v nás opravdu je.
Třeba za pár lez bude celou jejich zemí hýbat slogan: ,,Myslíme to upřímně!“
Nu což. Bůh ochraňuj AKIREMU.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk