bortíme pověry... :)

Mám otce, bratra, švagra, strýce a opravdu velké množství kamarádů a bývalých chlapců. Ano, znám skutečně hodně přistěhovalců z Marsu. Už dlouho mám ale takové neblahé tušení, že mezi ženami z Venuše a muži z Marsu chybí rovnítko. Nesnažili se nám už na základní škole vtlouct do hlavy, že jsme jeden živočišný druh? Tak proč se mezi nás nehodí ty dvě rovnoběžné čárky? Nechci, abych někomu připadala jako členka radikální feministické skupiny. Tak na rovinu říkám; mám muže ráda. Mají v našem, mém, životě určitý význam, ale proč ho tak nafukovat? Kvůli jaké skutečnosti muže nazývat pány tvorstva? Možná, teoreticky, dříve…. Ale teď? Dovolte mi se zasmát. Vždyť to mají jednodušší; mají za to lépe zaplaceno a ještě mají u ruky nás, ženy.
I přes to, že legislativa České Republiky počítá se stejnými pravidly a možnostmi pro obě pohlaví, nějak jí to v praxi nevychází. Fakta jsou v tomto případě neúprosná. Muži si lépe najdou a udrží práci, jsou na výše postavených místech, mají vyšší plat, mají větší kariéru a úspěchy, nejsou tak často vyhazováni ze zaměstnání…. A nemusí pro to nic udělat. Nikdo se jich neptá, zda nezaloží rodinu, zda nemají nějaké závazky a podobně. Vážně, berou nás jako něco úplně jiného. Jako bychom nemohly fungovat stejně, jako muži. Nedovedou si představit kancelář bez dlouhonohé sekretářky s blond vlasy s teplým kafíčkem v pravé a se štosy papíru v levé ruce. Ale aby jim šéfovala? Ani náhodou. Odvolávají se na rozdíly pohlaví. Ano, něco takového příroda opravdu zařídila. Vykládáme si to ale správně?
Jistě, že mám na mysli ty rozdíly bijící do očí, jako jsou ňadra u žen a chlupatá záda u mužů, ale jsou tu i další. Osud, Bůh, příroda, nebo v co věříte, nadělil ženám a mužům dokonce trochu odlišný mozek. Ano, je to tak. Mozkovna ženského pohlaví je až o sto gramů lehčí a o deset procent menší. Na samotnou funkci to podle vědců nemá vliv. Ženský mozek obsahuje totiž zároveň více šedých buněk mozkových a také dokáže lépe využít obě mozkové polokoule. A podobně bych mohla pokračovat s vyjmenováváním dalších rozdílů. Ženy mají širší pánev, více podkožního tuku (což je mimochodem nespravedlivé), méně svalů, horší odhad vzdálenosti. Příroda asi věděla, proč to dělá. Ale proboha, žijeme v jednadvacátém století. To vás opravdu baví poslouchat od mužů, že oni jsou ti „páni tvorstva“? Jenom oni?
Jistě. V dávné době, a to vím i když nejsem dobrá v dějepise, tomu tak bylo. Uznávám. Kdysi před dávnými, dávnými lety žili muži a ženy pospolu a v úkolech a povinnostech se doplňovali. Muž riskoval, aby zajistil ochranu a potravu pro svou rodinu. Jeho úloha byla jasně daná. Nikdo po něm nechtěl, aby se staral o vztah, rodinu, aby byl romantik nebo aby si povídal se ženou o jejich vzájemném vztahu. Ale doba se mění. Když jsme se přizpůsobily my ženy, měli by i muži. Už nestačí odvolávání se na dobu kamennou (teď jsem se pustila do dějepisu, tak mi historici promiňte). Náš úkol, péče o rodinu a „teplo domova“, se změnil v každodenní boj s pračkou se společným špinavým prádlem, myčkou a společným zašpiněným nádobím, vysavačem a společným bordelem na zemi, poblinkaným oblečením od společného miláčka, venčení společného psa a tak dále. Je toho hodně. Tak promiňte, že vám v tom spěchu zapomeneme říct, jak úžasní tvůrci světa, stateční a chrabří ochranitelé a hlavy rodiny jste. To už byste toho chtěli po nás, křehkých květinách trochu moc.
Chápeme, že toho chceme po vás možná trochu moc, ale vždyť na to máte už takovou dlouhou dobu. To vám chlapi opravdu nedošlo? Co takhle vymýšlení vtipů na nás ženy, to jde fajn, co? Jeden pro příklad. Tohle žena vymyslet nemohla: „Víte kdy má ženská právo vyndat ruce z mycího dřezu? Když přivezou uhlí.“ Říct tohle chlap v hospodě, je z něj najednou obrovský „king“. Nechci tím říct, že my si žádné vtipy nevymýšlíme, ale ty naše jsou alespoň založeny na realitě. Vy třeba znáte tu smrtelnou mužskou chorobu na sedm? Určitě. To napadne každou ženu, která měla co do činění s kterýmkoli pánem tvorstva. Je to přeci „rýmička“. Pak se bez nás neobejdou. Pokud nemáte sílu odejít nebo mu zaplatit osobní sestřičku, musí se z vás stát ještě ke všemu školený zdravotní personál. Pochvalu ani díky ale nečekejte. Jsou to přeci drsoni.
A co role romantiků, naučili se ji už? Možná. Na chvíli. Přinesou kytku, pozvou vás na večeři. Vše ale pod podmínkou společně strávené noci, dobře uvařené a naservírované snídaně a pak odchodem bez komplikací. Poté už jen záleží na tom, jak jste v těchto třech disciplínách obstála. Většinou stačí dvě zvládnuté a je tu jistota, že se s ním uvidíte znovu. Ostatní disciplíny bývají ovšem podobné. Sem tam k tomu tedy muž přihodí pozdně noční nebo ranní telefonáty, abyste mu šla uvařit česnečku, protože byl s „chlapama“ na „třech“ pivech. Pokud ani po měsíci tohohle neprotestujete, považuje to muž za vztah. Vztah, který se už ale nesnažte měnit. Tím to pro vás skončilo. Jste domestikovaná. Nemáme to za potřebí, ale většina z nás to děláme. Proč? Aby si náhodou nevybral jinou služku, krásnější, luxusnější, co bude lépe žehlit košile a bude mít méně keců. Nebo snad pro to, že se bojíme být samy? Myslím si, že dnešní společnost, ne že by to byla jen jediná její chyba, neuznává svobodné a úspěšné ženy. Jsou to najednou ty, co zůstaly „na ocet“. Jsou to chudinky. Vyzkoušela jsem to. Šla jsem si sama do restaurace a užívala jsem si to. Tedy, na chvíli. Po zhruba třech dotazech mužů od vedlejších stolů, podotýkám, většinou samotných nebo alespoň ve dvou bez žen, jsem zoufale psala sestře. Textová zpráva zněla asi takhle: „Jsem na Céčku. Sama. Koukají na mě. Co mám dělat?“ Odepsala : „Uteč.“ Je to smutné.
Je to tak. Jsem zahořklá. Je mi devatenáct a říkám takovéhle věci. Ale, věřte mi, mám své zkušenosti. A vychází to. Během svého, dovolím si říci krátkého, života jsem nakoukla do hlubin mužské duše. Bylo to hodně vyčerpávající, občas nemilé, někdy i radostné. A závěr? Vyznání se? Nemožné! Je to tedy individuální, ale takové prý je shrnutí jejich představy ideální ženy. A pochopíte, proč nás podvádí. Je totiž utopie být vším, co chtějí. „Žena by měla být krásná (aby mu jí kamarádi záviděli, ale aby do ní nemusel investovat), inteligentní (ale ne chytřejší než její drahý), samostatná (žárovka se prý sama nevymění), slabá (aby ji mohli opečovávat, až tedy vymění tu žárovku), dobrá matka (až po tom, co bude dobrá manželka a milenka), velkorysá (aby dala muži svobodu) a věrná(aby si mohl sám vyrazit a nemusel se jí bát nechat doma). A pak kdo je tu skromný.
I tak jsem ale ráda ženou. Má to pár úžasných nesporných výhod. Když není společnost na naší straně, máme alespoň jednoho velkého spojence. Máme přírodu. Ta nám očividně nadržuje. Muži totiž umírají dříve.