Vše za korunu

Je ráno po osmé hodině, jeden z mnoha úmorných pracovních dnů, kdy jednomu vše padá z ruky, nic se nedaří a neustále zvoní telefon.
Den BLBEC.
Jen jsem usedla, již po několikáté, k nezáživným oběžníkům, rozdrnčel se telefon. Zatla jsem zuby.

„Usmívej se, klient to v telefonu pozná, že šílíš vzteky,“ řekla jsem si a zvedla sluchátko.

„ Pičmundová, prosím ?“

„Je tam poštááá ?!“
Ozval se ze sluchátka skřehotavý hlas.

„I ty Brute ?“, prolétlo mi hlavou.
Nemáš co na práci Pičmunda a budeš si hned po ránu dělat prdelky, jen počkej.

„Ne, tady není pošta“, zavrkala jsem sladce do sluchátka.
„Tady je erotický salon Veselá vdova – vše za korunu.“

V telefonu bylo chviličku ticho.

„Já chci pošťačku, máte tam pošťačky ?“

„To tedy nemám,“ odvětila jsem znovu sladce.
„Mám tu jen prostitutky, všech barev a tvarů. Tlusté, hubené, černé, bílé …“

„Tak to není pošta ?“

„Ne, není.“

„Tak to teda bude omyl.“

Ve sluchátku klaplo.
A máš to, říkala jsem si a spokojeně se při tom usmívala – do chvíle než se mi za zády ozvala jedna z listonošek :

„Aluš, nevolal teď pan Jogurlist ?“

„Ne, proč ?“

„On stojí na schodech před poštou a huláká do telefonu jestli to je pošta a že chce doručovatelku.“

Smích mi ztuhl na rtech. Průšvih !

„Ježíšmarjá ! Ja myslela, že to je Karel !“

Štěstena ale stála na mé straně, pan Jogurlist byl již po ránu pod obraz a tak dodnes věří tomu, že se dovolal do hambatého salonu a můj žertík prošel bez následků.
Doma jsem pak manželovi vyčinila, že kvůli jeho soustavným srandičkám jsem se málem dostala do maléru. Jenže když jsem líčila co se stalo, rodina mé stesky vůbec nebrala vážně,
jen tiše kňučela na gauči smíchy
a po pravdě,
já také.