Mějme se rádi

Trolejbus je jako vždycky přecpaný. Lidé se na sebe mačkají, dloubají do sebe končetinami, aby si vybojovali alespoň malý kousek místa jen pro sebe a neustále si u toho frflají pod vousy. Vzduch je těžký, vydýchaný a otevřená okýnka vůbec nepomáhají, a tak se není čemu divit, když se někomu udělá zle.
Není tomu dlouho, co jsem byla svědkem takového případu. Mladá, sympatická slečna v požehnaném stavu křečovitě svírala držadlo sedadla, které bylo vedle ní, ve tváři bledá jako smrt, čelo orosené potem. Kolena se jí podlamovala jednak tíhou těhotenského bříška, jednak nevolností, která ji zachvátila.
Vedle ní seděla obtloustlá dáma s červeným kloboukem a ládovala se cheeseburgerem. Viditelně jí nic nechybělo, tvářila se naprosto spokojeně a rty měla zaprasené od rozteklého sýru. Několikrát si těhotnou slečnu prohlédla, dle výrazu v obličeji ji snad odsoudila za to, že na dítě je ještě moc mladá, ale nenapadlo ji zvednout ten svůj tlustý zadek a pustit ji si sednout. Proč by to dělala, že ano? Jí je přece dobře, hoví si v prosezeném sedadle a fakt, že vedle ní někdo omdlévá je pro ni asi tak podstatný jako flek na prdeli.
A tak mi nezbývalo nic jiného, než se zvednout a říct: ,,S dovolením."
Zpražila mě hnusným pohledem, jako kdybych ji snad otravovala. Kývla jsem na tu těhotnou, ať se posadí. Nastotisíckrát mi děkovala a dokonce se pokusila o úsměv.
Obě dvě, já i těhule, jsme počítaly s tím, že se ta s tím kloboukem přesune z uličku na sedadlo k oknu. Ale tak se nestalo. Chuděra těhule přez ni musela přelézat jako orangutan.
No nevím, mě to teda normální nepřišlo. Stejně tak mi nepřišlo normální, když jedna postarší bába hulákala na kluka se zlomenou nohou, rukou a zafačovanou hlavou tak dlouho, dokud ji nepustil sednout. Oukej, bábinka sice určitě měla křečové žíly a špatné klouby, ale určitě na tom byla líp než ten ubožák.
Nebo další případ, slepec na Florenci. Prosil pána v obleku s neskutečně ošklivou kravatou, aby mu pomohl nastoupit do autobusu. A co udělal kravaťák? Ohrnul horní ret, vzal si kufříček s notebookem a odcupital pryč.
A ta zrzavá pihatá prodavačka, co vyhodila snědou rodinku z krámu jenom proto, že podle ní nemají cikáni peníze, taky moc lidskosti nepobrala.
Bože, bože, my se máme tak vzájemně rádi. Tak krásně si pomáhame, tak milí k sobě jsme...Až je mi z toho někdy na blití.