Moje smečka aneb mám 2 psi a 7 koček

ALAN
Alan je takový trochu přerostlý krysařík. Zuřivě štěká a cení svých 6 zubů (o ostatní totiž v boji když ho jednou napadla kolie) na každou návštěvu, která k nám přijde. O rase pražský krysařík se říká, že jsou velice inteligentní. A je to pravda dokazuje to už příhoda z loňských Vánoc. Po štědrovečerní večeři jsme celá rodina zamířili ke stromečku. Rozdávali jsme si dárky a vesele se bavili, psi mi spokojeně leželi u nohou. Pod stromkem zbyli už jen tři dárky, krabice s drápadlem pro kočky, tahací hračka pro Bekynu a malý balíček zabalený v balícím papíru. Alanovi se asi zdálo že rozdávání dárků trvá moc dlouho a tak se najednou sebral a zamířil ke stromku popadl právě ten malý balíček a odnesl si ho na křeslo. Papír lítal na všechny strany a Alan nepřestal tak dlouho, dokud na něho nevypadla gumová pískací veverka..
BEKYNA
Bekyna, co o ní říct ta je prostě na chlapy. Svého páníčka( který ji pravidelně dvakrát denně bere autem na pole, aby se prolítala) miluje tak moc, že pokud se stane, že páníček není přes noc doma zaleze Bekyna pod postel a celou noc kňouká a hází po mě smutné pohledy. I když smutné pohledy u Bekyny není nic neobvyklého. Ta vypadá, že ji mučíme i ve spánku. Na rozdíl od Alana Bekyna tolik důvtipu nepobrala. Ale za to výborně ovládá (také na rozdíl od Alana, který rozumí jedinému povelu: půjdeme na políčko) všechny povely. Naučila se je takříkajíc za hrozen. Za každý povel kuličku hroznu. Také se o téhle rase říká že v sobě nemají žádnou agresi. To dokazuje i to co se stalo loni v září. Měli jsme doma tři dvouměsíční koťátka a byl už čas je odstavit a přesměrovat na tuhou stravu. Leontýna a Leonka (později Leon) se to naučili rychle, ale Leoškovi se do toho nějak nechtělo a když mu nedovolila pít mlíčko z cecíku maminka Zuzka počkal si až si Bekyna lehne na záda přeběhl k ní chytil se cecíku a cucal a cucal. Samozřejmě žádné mlíčko nedostal, ale to mu nevadilo a nevadilo to ani Bekyně trpělivě držela a nechala ho ať si zadumlá.
JŮLINKA
Jůlinka přišla jako první z naší zvířecí partyy. Doma se moc nedržela ani když měla dům jen pro sebe, ale když se objevovaly pořád nové kočky přestala domů chodit úplně. Teď přijde jen na jídlo a v zimě se ohřát k topení kde má svůj pelíšek.
LÍZINKA
Ta tráví celé dny i noci v garáži kde spí na teplé dece. Miluje když se kolem ní motá hodně lidí a proto jakmile dojde doba otevřených sklepů je ve střehu a kouká u kterého návštěvníka dostane něco dobrého a který ji podrbe za ušima.
ZUZANKA
Zuzanka je čistokrevná perská činčila a tak se podle toho chová. Chodit za lidmi do sklepa a vnucovat se jim to ji ani nenapadne. Když se chce někdo potěšit její krásou musí přijít za ní do mého pokoje kde tráví většinu dne. A ona sama se pak rozhodne jestli se mu bude věnovat nebo jestli zavře oči a bude děla že ona tady není.

LEOŠ, LEON, LEONTÝNA
Tak tyhle tři děti si Zuzka pořídila když jednou v noci utekla a nějaký cizí (pravděpodobně černý) kocour ji svedl. Koťata mají každé jinou povahu a jiné zájmy. Jen tři věci mají společné jsou hrozně roztomilá a všechna tři koťata ráda dívají na televizi a všichni si zaplavali ve vaně . Televizi mají rádi všichni ale každý se dívá na něco jiného. Leontýna miluje nějaký romantický film (no je to taky holka ne) Leon ten zase miluje když v televizi (nebo v rádiu) hraje hudba a Leoš ten se zase rád dívá na něco o zvířatech. Jakmile vidí koně nebo psa, nemůžeme ho od televize odtrhnou. Pokaždé když si s knížkou zalezu do vany hned je u mě aspoň jedno kotě. A jak se tak prochází po okraji vany není chvíle kdy by jim neuklouzla pacička a nezahučeli do vody . Když je vytáhnu, osuším a uklidním ze šoku který při pádu dostali skulí se mi na klín a chtějí ten hrůzný (a hlavně mokrý) zážitek zaspat.
CHARLES
Charles je britský modrý kocoure,k kterého mi taťka jednou přivezl ze své obchodní cesty. Ovšem očekávané pochvaly se nedočkal protože 6 koček je už tak dost a 7 kočku už vážně nepotřebujeme. A tak bylo rozhodnuto, že kocourek za týden pofrčí zpátky na Šumavu. Každému milovníkovi koček je jasné, že kocourek nikam nejel. Jméno dostal po svém starším bratrovi, kterého jsme měli před třemi lety (ale ten se jednou vydal na své noční toulky a už se nevrátil) Když se mě někdo zeptá, jestli si kočky umí o něco sami říct odpovím že Charles ano. Když je ráno krmení dravých šelem musí Charles dostat teplé mlíčko. Jinak by to pro něj nebyla ta správná snídaně. A pokud mu ho náhodou zapomeneme dát chodí za námi a kouká se takovým pohledem jako by říkal „když už konečně dostanu do mlíko“ a jakmile pípne mikrovlnka je už připravený. Kdyby se pořádali závody o nejrychleji se míhající jazýček Charles by ho zaručeně vyhrál.