Výhody a nevýhody prvních lavic

Znáte to. Je sice teprve první nebo druhý den školy, ale vy už máte v očích skelný pohled, za sebou pár minut autohypnózy a slova třídního k vám doléhají jako by z velké dálky.
"... a pod lavicemi nesmí být uloženy žádné věci!" dorazila ke mě douška ze školního řádu, který sice neslyším poprvé, nicméně tenhle výrok mi v uplynulých letech nějak... uplynul. V hlavě mi výstražně zablikala červená. Moment, jakto? Jak žádné věci? Jelikož jsem byla celých deset let, co podstupuju systematické vymývání mozku mezi čtyřmi stěnami, zvyklá na své obvyklé skladiště pod lavicí, které ke mě patřilo stejně neodmyslitelně, jako třeba pravá paže, byla jsem tím naprosto nesmyslným zákazem na chvilku úplně paralyzovaná. Chápete to?! Vždyť to postrádá logiku, na co by tam asi ten prostor byl, když tam nesmím nacpat všechny učebnice a sešity, abych pak mohla domů odejít jen tak nalehko s pískáním a propiskou v kapse? Samozřejmě jsem si ihned po doznění profesorových slov umínila, že tenhle "zákon" teda dodržovat nebudu, ani kdyby celé vedení školy stálo na hlavě a odstrkovalo se ušima, a zároveň se mi v hlavě začaly rojit výhody a nevýhody první lavice uprostřed...
VÝHODY:
- Představte si, že jste tak trochu nasleplí jako já a moje spolusedící. V tomhle případě je základna čelem přímo před hnusnou zelenou tabulí jedině žádoucí.
- A za předpokladu, že se na škole vyskytne nějaký žádoucí objekt zájmu z řad profesorstva, bylo by určitě nemístné umístit se někde vzadu, ne?
- Už dávno není pravda, že profesoři při písemkách vždycky sedí za katedrou, takže vám, nebožákům v prvních řadách, vidí přímo do "talíře". Naopak, v dnešní moderní době už přestávají být první lavice diskriminovány a tím, že profesoři jako by nenápadně bloumají po třídě a zaujmou strategickou pozici vzadu (ha! spravedlnost!), dávají studentstvu okupujícímu první lavice netušené možnosti.
- Nebo takové ústní zkoušení... nejen že můžete celkem bez problémů napovídat ne tak úplně připravenému spolužákovi, ale pokud jste tím nešťastníkem zrovna vy, je občas docela nasnadě zapomenout na lavici otevřený sešit, a pokud nejste úplně slepí a profesor na druhou stranu jo, tak z toho čistě náhodou pohozeného sešitu vyčítat i poměrně užitečné informace.

NEVÝHODY:
- Všechny plusy mají svoje mínusy, takže je docela nepravděpodobné, že byste se v první lavici krátce po osmé hodině v klidu nasnídali. Já fakt nevím, jestli nám učitelé ty sváči závidí nebo co, ale na základce nám je normálně zabavovali! A to jsem seděla ve třetí lavici! Nechci vidět, jaké by následovaly reakce, kdybych si snídani lajzla takhle na ráně. Snad by mi ji v afektu nesežrali oni přímo před očima.
- Ve školním řádu se kdysi dávno objevila další taková fakt zbytečná položka jako jsou přezůvky. V zimě neřeknu, ale vždyť po zbytek roku boty stačí trochu otřít, oškrábat a olámat u vchodu, tak proč se namáhat s přezouváním? Tohle sice na první pohled s nevýhodami prvních lavic nesouvisí, ale pochopte, dozadu možná vidět není, jenže když si svoje hnáty v nevábně vyhlížejících baganách natáhnu téměř až k tabuli... ? Těžko bych mohla argumentovat, že mi prostě za přezůvky víc sedí botasky než cukle. Slečno, a co to bahno...
- Když je služba duchem nepřítomná, kdo většinou chodí mazat tabuli, běhat pro křídy a podobný laskominy, aha?
Stejně jako "Odneste NĚKDO třídnici..." a hodí vám ji přímo pod nos, na PRVNÍ LAVICI.
- Když už jsme u tradičních a otravných příkazů a zákazů typu "Nekreslete po lavici" a "Nedávejte nic pod lavici", vepředu je to nejhorší. Jak mám asi ovládnout nezvladatelný tik v ruce pokaždé, když se mi do ní dostane propiska nebo tužka? To prostě nejde, jenže stejně tak ani nejde celý rok zakrývat sešitama a útržkama papírů příšerně zřízenou lavici, která jako by padla do rukou bandě divokých designérů? A když si i přes všechny výhrůžky naskládám pod lavici všechno co se nacházelo v mém dosahu a ono to pak /hups/ vypadne profesorovi přímo pod nohy, tak bych musela být nejmíň pětkrát nominovaná na Oscara, abych dokázala sehrát scénku "to ne já, to samo!"