Jak najít ideální protějšek?

Co si budeme nalhávat? Všichni stárneme. A tak, když jsem dosáhl osmnáctého roku svého života a dokázal si již zavázat tkaničky na botách bez cizí pomoci, usoudila maminka, že jsem již dost starý, abych se poohlédnul po nějakém tom děvčeti. Napekla mi pekáč buchet a vyslala do světa na zkušenou. Pod heslem: “Chceš-li chlapče poznat svět, pomůže ti internet“ jsem vybalil pekáč buchet a rozvalil se u svého PC. Konec konců, mám-li lapit nějakou dívku do sítě, proč nevyužít sítě k tomu již vytvořené? Jako první jsem se vydal na XichtCHAT. Já samozřejmě dobře vím, že charakter je důležitější než vzhled. Na druhou stranu tomu není tak dávno, co v samoobsluhách visely cedule s nápisem: “Vybírejte očima“. Když jsem ale stále narážel na samé “šťastně zadané, které nikoho nechcou ani vidět“ či dívky pochybných mravů, jejichž přezdívky se většinou skládaly ze tří X a nejrůznějších označení pro ženské pohlavní orgány, zavřel jsem zklamaně prohlížeč. Raději jsem se uchýlil (pozn. autora: není odvozeno od slova úchyl!) na internetovou seznamku. Jelikož jsem hledal dívku, podle mě jsem celkem logicky, kliknul myší na “on hledá ji“. Jakmile jsem si ale přečetl první inzerát, tak jsem pochopil, že jsem se ocitl na opačné straně barikády a rychle jsem se vrátil zpět. Po kliknutí na správný odkaz (a nebylo to „on hledá jeho“ jak by si někdo mohl myslet) se mi před očima vyrojili stovky seznámení, vdavek, či peněz chtivých dívek a žen. Po přečtení několika prvních inzerátů jsem si je rozdělil do několika skupin. Tu první tvořily 10 – 13leté dívky – dle vlastních slov „strašně zklamané láskou, které už toho příliš vytrpěly“. V druhé skupině se nacházely ty, se vzkazy typu: „Upe nejwic fklidu holczina zdrawi wšechny na tomdle webiku. Esi je tu ňákej sqwělej kluczina tag ať mi urczitě písne. Lowuju wás mocinky moooc.“ Za nimi přišlo na řadu ještě několik “maminek, hledajících tatínka“, popř. plnoštíhlé baculky, jimž na vzhledu kupodivu nezáleželo. Zkrátka bylo třeba oddělit zrno od plev. Vtom jsem si všiml něčeho, co vypadalo jako objednávkový formulář, do kterého stačilo zadat požadované parametry “zboží“ (rok výroby a kraj, ve kterém má být kus skladem). Pro zajímavost jsem zadal okres, ve kterém bydlím… Teda řeknu vám, nikdy bych nevěřil, jak některé z mých spolužaček dokáží pracovat s PHOTOSHOPEM. Samozřejmě se našlo i několik slečen, které stály za zvýšenou pozornost. Obzvláště jedna mi padla do oka. Bohužel hledala krásného, atleticky založeného sympaťáka, který má rád sport a tanec, což mě diskvalifikovalo hned z pěti důvodů. Po konfrontaci s touto skutečností jsem si uvědomil, že ani tudy cesta nepovede. Jak se holt říká: „Kdo hledá najde“, ale „Bez práce nejsou koláče.“ Mé marné pátrání stále pokračuje…