JAK VYSÁVAT

Jak vysávat

Byl jsem nucen, spíše donucen vysávat předpotopním vysavačem od babičky. Ze strachu k věcí jsem se raději neptal na rok výroby. Podle vzhledu a tvaru však usoudil jsem, že nejsem rozhodně osoba, která si s tímto vysavačem nevěděla rady. Tak zvaná sací hadice v našem případě spíše slepená trubka izolepou. Ano to je ono izolepa byla jedinou novější části na tak starém výrobku.Vznik,nebo spíše datum výroby vysavače jsem s dávkou kombinační logiky luštil na zaschlé měděné tabulce na které stálo: „Datum výroby:19..“. V hlavě mě střídala jedna myšlenka za druhou..“Je to sedm nebo osm?“ Nevím.Každopádně je jasné že se při této všední práci,nevšedně nadřu.No co naplat.pouštím se do „sestavování“ už mi tak blízkého přístroje.Všechny mé konstrukční činnosti a orientace v popsaných a pokapaných plánkách od tuže dopadli v celku úspěšně,tedy až na to že jsem sací trubici strčil do filtru vysavače a tak sem drobky na zemi spíše rozfoukával.Úmorně jsem tedy přehodil trubku a začal vysávat.Bohužel k mému nemilému překvapení se na konec trubice musela nasadit takzvaná tehdejší turbohlavice.Babička známá svým šetřením mi s bolestmi v zádech vyčerpaně podala tašku plnou hlavic.Začal jsem tedy zkoušet hlavici nasadit.První nepasuje.Druhá taky ne.A třetí k mému velkému údivu nešla.Se čtvrtou už to vypadalo vskutku nadějně,jenomže netěsnila a tak se vzduch výřící ze samých rachotících částí vysavače kroutil pokojem jako to nejhrozivější tornádo.Ted už učesán od větru jsem úspěšně nasadil pátou hlavici,která padla jako ulitá.Usmívajíc jsem se pustil do vyčerpávajícího vysávání.K mému nemilému zjištění mi úchop té železné věci byl po pas,takže jsem využil notnou dávku svého už tak velkého ohnutí v zádech,abych svou práci úspěšně dokončil.Musel jsem čelit ukrutné bolesti v zádech,to však není vše.Neustále dirigování babičky,mne dohánělo k šílenství.Do posledního stupně mé vyčerpanosti jsem musel zápolit s babičkou,která mi kus železa slepeného izolepou rvala z ruky.Ve stesku k mému domovu jsem si vzpomněl na krásné a slunečné dny s naším krásným zeleným a moderním vysavačem.S očima ulepenýma od slz ze stesku jsem započal práci jako hlavní „vysavatér“v druhém pokoji.Po chvíli ochomejtání jsem zjistil pravou sílu a mistiku starých věcí když jsem nechteně vysál polovinu babiččiného nejdražšího závěsu po babičce mojí babičky a ještě její babička babičky.Ku podivo to brala moje nejdražší osoba vedle mne se vzdorným a neproniknutelným výrazem.Úspěšně jsem se pokusil závěs vyndat ze sběrného sáčku.Povedlo se a práci na celém bytě jsem dokončil s nevídanou rychlostí.Závěr tohohle mučení je takový „važ si vysavače“!