ŽIVOTNÍ ZKUŠENOST?NÁKUPY?

Za zájmem rodinné pohody se vypravuji do supermarketu dnešní doby. Už při cestě vyhlížím seniory s typickými silonovými taškami. Celá situace v sobě skrývá převeliký adrenalin. Stromy se tiše pohupují ve větru, jakoby předvídaly klid před bouří. Rychle pospíchající žena staršího věku vzhlíží svými přeukrutně velkými brýlemi na svou majestátně vypadající tašku a promýšlí si taktický tah k získání těch nejlepších pozic v obchodě. Povedený a lásky plný pár se dohoduje o potřebném zboží. Při vchodu do Kaufu začíná bitka staříků. Stará, avšak čiperná babička hodila vozík mezi dveře, tudíž jsme nemohli vstoupit do obchodu. Zůstal jsem uvězněn s dalšími šedesáti seniory, kteří rozhořčeně tloukli do plastových oken a pod vrásčitými pěstmi se prohýbají i železné dveře. Celá situace se dramatizuje, když využívám mého vysokého vzrůstu a přeskakuji vozík jako sám velký Bába v nejlepších letech své kariéry. Vnikám do klaustrofobii nahánějících regálů s nápisem SLEVA. Se zavilým výrazem kráčím pro vysněných deset rohlíků. Opatrně nabírám do sáčku. Najednou se ozve strašlivá rána a onech šedesát lidí se žene s kulhavou, avšak rychlou a těžkopádnou chůzí doprovázenou symfonii zvonících holí s ocelovou špičkou přímo na mne. Ze strachu z udupání bot z roku 1930 kříčím burácející NEE!!! Jsem povalen na zem. Na obličeji cítím chladný podpatek s nápisem „SNAHA BRNO“. Velice nerad myslím na tu hůl, která se mi zaklesla do stehna. S bolestí vstávám a jdu do oddělení zeleniny. Při prahu mne napadá upozornění, které by zde mohli vyvěsit, VSTUP NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ, ano to bude ono. S bolestmi v zádech se skláním pro papriku .
V tu chvíli do mě nečekaně strčí silná babička a já mám pocit, že jsem se ocitl uprostřed ringu. Zápas v těžké váze nad babičkou mám prohraný. Jednu papriku mám, HURÁ. Svižným krokem jdu k pokladně. Tato řada je vskutku malá. Avšak znovu je zde babička, která hatí mé plány na rychlý útěk z boje. Nevadí, počkám. Není možné, jediná mladá osoba kromě mne už platí a na řadu se dostává babička. Ale neee. Mladá slečna platí kartou, moc to neumí. Po patnácti minutách se už konečně daří. Babička s přísným výrazem rozbaluje jak jinak než silonovou, morbidně velkou tašku a nakládá svůj honosný nákup. Hodně pípnutí pokladny jsem přežil a konečně se dostávám na řadu. Pokladní s lítostí v očích naznačuje a pohledem se omlouvá za všechny modřiny, jež jsem utržil při bitce o rohlíky a jednu papriku. Při východu zpozoruji vyrvané dveře z pantů, rozbitou výlohu. Lékárnice se doslova zabarikádovala za pult. Já jsem volný. Nákup v Kaufu byl mým prvním a taky posledním nákupem. Ted mne napadá tato věta.“měj respekt před ďáblem ztělesněným v Kaufu.