Jak si zašít kalhoty!

Dnešní velice nemilá událost mne dovedla k oprášení mých šicích znalostí. Moje kalhoty připomínají kus hadru zakápnutého kapkou nevonícího moku z neznámého zvířete. S kulhavou chůzí se odebírám do obchodu s názvem „šikovná švadlena“. Už při vchodu jsem obdivován deseti ženami, které na mne vyhlíží s velkým respektem, protože já jsem asi nejspíš prvním mladším mužem nakupujícím zde v malém obchůdku plném nití a jehel. Jsem poněkud nemile překvapen, protože ty matoucí regály mne dohánějí k šílenství a zároveň morbidně zastiňují můj orientační smysl. Hledám sympatickou osobu, která by mi pomohla s hledáním potřebných věcí. K mému už tak velkému neštěstí mne ke konverzaci vybídne nehezky vypadající žena velkého vzrůstu. Obeznámil jsem ji se svým problémem a ona paní mi do mých zcela napjatých dlaní přihrála padesát nití, dvacet balení jehel a deset náprstků. Usoudil jsem, že zboží je poněkud málo. Pojistil jsem se stem nití různých barev , padesáti balíčky jehel a nespočtem náprstníků. Musím uznat, že všechny mé úspory z nemalého kapesné byly utraceny na tyto velice nezbytné věci. Z „šikovné švadleny“ odešel chlapec s igelitovou taškou zvonící pomocí nekonečného množství jehel a ještě větším počtem náprstníků. Pln nových zážitků a poznání jsem zamířil do místního knihkupectví, kde jsem si pořídil se zarudlým obličejem knížku „praktická žena aneb základy šití“. Proklel jsem autory této dosti silné brožury do sedmého kolena mojí babičky a se skleslým výrazem kráčím domů. Už při vybalení nití mne polilo horko z té námahy, která mne čeká. Horlivě jsem prolistoval knížkou a dávám se do práce. Po výběru mé jehly jsem došel ke skličujcí skutečnosti. Čeká mne veliký boj s nití a tím nejmenším očkem u jehly. Pomalu už mi stékala z očí třetí slza, která vyšla z mých na milimetry přimhouřených očí, které nemohly ani za zašité kalhoty zaostřit tu malou věc. Najednou mne osvítilo. Vzpomněl jsem si na mé přibližovací sklíčko. Uchopil jsem tedy ono sklíčko do pravé ruky a nit do levé. Všechno by bylo v naprosté pohodě, kdybych měl do čeho chytit jehlu. Na malou chvíli jsem zalitovat, že mi bůh nepřidal ještě třetí ruku kterou bych mohl perfektně natočit a vzít jehlu. Přecházím tedy na plán B. Jehlu si zapichuji do koberce a lehám si na zem, když tu mám nemalou potřebu si odskočit. Všechno proběhlo jak má být a vracím se k šití, kdybych já jen nezapomněl na tu zapíchlou jehlu v koberci. Přeukrutná bolest mi projela celým tělem a v tom upadám zcela sklíčen na zem a na sebe zhazuji krabice s náprstníky, jehly se hrotem obrátili k mé ruce a nepříjemně se mi zaklesli do dlaně, v ten moment cuknutí ze vší té křeče a bezmoci jsem se nešikovně zapletl do nití. Ráno mne našli policisté spolu s hasiči přišitého ke koberci s navlečenýma kalhotami na hlavě a vítězoslavné zapíchlé jehly mne bodaly do zkrvavené dlaně a všechna ta tíha náprstníku mne tížila na prsou. Ponaučení zní „ Šití přenechej zkušenému“.