Píšu, píšeš, píšeme

Tak už je to zase tady, sedím na židli s černým polstrováním u bílého stolu, před sebou linkované papíry formátu A4 a v ruce svou oblíbenou propisku. Budu psát, budeme psát.
Psaní má spoustu fází a když ani jednu nepřeskočíme, je pravděpodobné že na konci našeho snažení bude krásně popsaná A4, kterou odevzdáme ve škole. Fáze první, odhodlat se ke splnění zadaného úkolu, což se myslím povede skoro vždy. Fáze druhá, začít něco smysluplného tvořit, pokud se už v této fázi ztrácíte a na papíry čmáráte, následně je zmačkáte a snažíte se papírovými kuličkami trefit do koše, ovšem ony končí na podlaze vašeho pokoje, přecházíte plynule do další fáze, práci nevzdat. Vezmete si nový papír a i přes první nezdary se znovu zamyslíte o čem asi tak psát, záhy vás napadne skvělé téma a vy se rozepíšete, nestíháte svůj pochod myšlenek sdělovat papíru, v tomto případě jste na nejlepší cestě k další fázi, tou je ukončení a závěrečné zhodnocení výtvoru.
Při prvním přečtení své práce se zaměříte na hrubky a špatně použitá slova v textu, při druhém na obsahovou stránku díla, stěžujete si na to jak nečitelně píšete, při třetím škrtáte nevhodné pasáže a začínáte zuřivě přepisovat vaše první myšlenky, čtvrté čtení, už se v papíře sotva vyznáte, v textu převládají škrtance, hvězdičky a různé značky odkazující na konec textu, kde je dokončení vět. Následující čtení vzdáváte, jelikož jste dospěli k závěru, že je zcela zbytečné, papír opět mačkáte a smažíte se jím skórovat do odpadkového koše, opět marně.
Nyní se už nepokoušíte začít ani psát, snažíte se prázdnými zmačkanými archy trefit alespoň jednou koš. Když už nejde vidět podlaha, usoudíte že dneska nemáte den, práci odložíte, zvednete se líně ze židle, sesbíráte papírové střely, uklidíte je a jdete se zabývat něčím, co je méně náročné a možná vám to i půjde.
Nikdy nezapomínejte ale na to, že úkol budete muset stejně splnit a že půjdete zase od jedničky, no není přece jen lepší práci neodkládat?!...