Stručný slovník školních chorob

Je známo, že školní instituce je budova veřejná, což má za následek fatální množení nejrůznějších bakterií, z nichž jen málo má co společného s bakterií chřipky či angíny...
Tak jako horníci mají krom prachu zažraného kolem očí i určitá onemocnění plic a cest dýchacích, nevyhnou se některé choroby z povolání ani studentským řadám. V následujících řádcích je jen stručný výtah z mnoha školních onemocnění, vůči kterým se zdá být imunní jen osazenstvo sborovny.

Bulanky
Bezpochyby nejrozšířenější choroba tisíce tváří a podob. V některých ročních obdobích vypuká doslova epidemie a počet nakažených mnohdy přesahuje třetinu třídy. Příznaky se většinou projevují bezprostředně po zazvonění budíku, kdy infikovaný student pociťuje abnormální nechuť a neochotu zasednout do školní lavice. Bulanky mohou být důsledkem dlouhodobějšího spánkového deficitu, kocoviny či prachsprosté lenosti. Další příčinou bulanek bývá nejčastěji averze vůči některým předmětům, nervozita ze zkoušení a písemných testů. Takto postižený student na sobě může pozorovat symptomy, které jsou běžné například u střevní chřipky, avšak tyto projevy jsou způsobeny výše zmiňovanou nervozitou, která může vést až k nervovému zhroucení. Tomuto nepříjemnému vyhrocení lze předejít shovívavostí rodičů, kteří tedy projednou přestanou lamentovat nad leností svého potomka, nažhaví dráty a třídnímu učiteli se starostlivým povzdechem vylíčí nešťastné rozpoložení studenta a bulanky zakamuflují jako akutní zánět zubního kazu či střevní koliku. Bulanky se dále dělí na celodenní a pomíjející. Pro pomíjející bulanky je charakteristické to, že po hodině tělocviku nebo po matematickém testu zcela pominou a student je schopen se dopravit na zbytek vyučování. Celodenní bulanky se vyznačují absencí studenta po celé vyučování, úlevná fáze nastává až kolem druhé hodiny odpolední, kdy se náhle zcela čilý student odhodlá své nemocné tělo vystavit čerstvému vzduchu či diskodravčení.

Syndrom chronického nepřezouvání (dále jen SCHN)
Jedná se o specifickou psychickou poruchu, kdy student tak okázale ignoruje ve školním řádu článek o přezouvání, až se doopravdy ZAPOMENE přezouvat na začátku každého vyučovacího dne. SCHN trpí přibližně 80% školské populace, a není nijak závažným onemocněním. Do podvědomí se dostal především díky přehnaným stížnostem profesorů a vzteklým výbuchům školníka. Ačkoli SCHN postihuje většinou studentstvo, najdou se i výjimky potvrzující pravidlo, mezi něž patří i jedna nejmenovaná němčinářka, která na přezouvání takříkajíc prdí. SCHN může přerůstat i do poněkud kritičtějšího stádia, kdy student opomíná střídat obuv i za únorových plískanic, kdy jsou chodníky zcela skryty pod vrstvou sněhu, kaluží a bláta. Toto konečné stádium je neléčitelné, přestože světoví vědci na protiléku pracují.

Syndrom nepřítomnosti (dále jen SN)
Ojedinělý, avšak ne zanedbatelný syndrom nepřítomnosti postihuje přibližně 1% školské populace. Příznaky bývají nepříjemné spíše pro okolí nakaženého, něž pro samotného jedince. SN se projevuje zvýšenou nesoustředěností, nebo naopak zvýšenou soustředěností na jedinou myšlenku či předmět, a může hraničit až s katatonickým stavem. Postižený jedinec je od ostatních snadno rozpoznatelný svým skelným pohledem a nepřítomně pootevřenými ústy, přestože se občas může tvářit i jako zcela zdravý školák a neprojevovat ani jeden z příznaků. Zpravidla se SN bezpečně odhalí podle nepřiměřených nebo žádných reakcí na jakoukoli situaci. Takto postižený má obvykle problémy zapojovat se do skupinových prací či hbitě odpovídat na jednoduché dotazy. Přestože vznik a vývoj SN není přesně znám, okolnosti poukazují na znavenost školou a životem, životním zklamáním nebo přepnutost. Jedinec může v důsledku drobného traumatu upadnout do apatického stavu, který ústí až v SN. Ačkoli je onemocnění vysoce infekční, odolnější studenti s veselou myslí SN přechodí jako chřipku, kdežto u koho se choroba projevuje od narození, pomůže jen rána kladivem do hlavy.

Je až s podivem, jak se výše uvedená onemocnění vyhýbají zaměstnancům školy...