Od trávy až ke skořici

„Peťo, není ti špatně?“ ptá se sestra po tom, co se bratr svalí na postel. „Ne.... my sme byli enom na balíkách...“
Na balíkách... člověk by si řekl: „No co? Tak byli na balíkách se slámou, to nevadí. Neřeš.“ Neřeším. Radši. Vím moc dobře, co tam můj čtrnáctiletý bratr se svým nejlepším kamarádem dělal. Nejsem naivní a vím, že věková hranice vykouření první cigarety, se čím dál víc snižuje, ale tráva? Dobře, možná jsem naivní. Nebo spíš jsem byla, tímto dnem jsem však prozřela.
Je neuvěřitelné, jakým způsobem a jakou rychlostí získávají dnešní děti zkušenosti s drogami. A ještě neuvěřitelnější je, že kvůli tomu nemají špatné svědomí. Zjevně zde platí přímá úměra – čím víc mají zkušeností s co největším počtem drog a návykových látek, tím víc mají otupený a „vygumovaný“ mozek. Tudíž svědomí žádné, zkrátka jim chybí.
Ano, je to tak a ne jinak. Mládež, možná spíš děti, je už dnes taková. Přijala jsem to a smířila se s tím, že můj bratr patří do skupiny vyvrhelů společnosti. Ale opět se ukázalo, že jsem se mýlila. Že jsem pořád nezkušené kuře. Tuto neděli přišel bratr, sedl si za mnou k počítači a z kapsy vytáhl asi patnácti centimetrovou skořici. „Jejda mane, na co to máš?“ ptám se. A Peťan s šibalským úsměvem odpoví: „No na balíky, ne? Snad sis nemyslela, že ostanem u trávy? Skořica je lepší, skořica je dobrá.“
Vždycky jsem si myslela, že se začíná lehkými drogami a končí těmi tvrdými. Naši kluci to však vzali trochu jinak. Začali lehkými a skončili u skořice. Nevím, ke kterým drogám bych měla skořici zařadit a vlastně ani nevím, jestli můžu říct, že skořice je droga. V každém případě mě můj bratr překvapil. Odvolávám to, co jsem napsala. Není vyvrhel společnosti, je to průkopník nové éry.