"Bůh? Proboha!"

Jo, holt se to o Češích říká, že jsou prej ateisti nebo co. Nevím jak vám, ale mně teda slovo Bůh nic neříká. Je přece blbost, aby nějakej ten Bůh existoval, že jo – no co, jsem součást toho bezbožnýho národa, tak si to prostě myslím, ježiši! Ale vy jste taky Češi, tak to snad zaplaťpánbůh chápete.
No i když teda zaboha nemůžu pochopit, co dělá v Česku takovejch kostelů, když jsme všichni děsně nevěřící a do kostela dneska nikdo ani nepáchne. Ale moje babička, ta jo. Z tý byste si měli vzít všichni příklad, jak ona na toho svýho Pánaboha nedá dopustit! Každou neděli poctivě nakluše do kostela a modlí se, aby nás ten nahoře ochránil. A taky aby jí odpustil všechny hříchy.
Ale řeknu vám, jednou měla babča skvělej nápad a vzala mě na mši. Bože můj, to byla nuda! Babička si s posvátnou úctou zpívala songy, co mě teda ani náhodou nebraly. Měly takovej text, že tomu člověk zaboha nerozuměl, protože to snad ani nebylo česky. Ale tak chápu, že každýmu se prostě líbí něco. Jenže vy pochopte, že tohle pro nás mladý fakt není. Pro mě to bylo utrpení už po pár minutách. Fakt štěstí, že jsem si s sebou vzala mp3ku a mohla poslouchat Enriqua Iglesiase. Ten aspoň zpívá jako Bůh. U toho jsem si otevřela časák a obdivovala božský svaly George Cloonyho. Jen jsem se modlila, aby si babička ničeho nevšimla, a fakt to vypadalo nadějně, když měla oči jen pro Pánaboha. Ale co Bůh nechtěl, mše skončila a já si najednou broukala se sluchátkama na uších do úplnýho ticha, až se po mně lidi otáčeli. Babička se na mě jen soucitně podívala s řekla: „Bůh ti žehnej.“ Panebože, takovej trapas! Díkybohu mě babička od tý doby už do kostela nevzala.
Tak jasně, že nejde jen o ty kostely. Vemte si třeba Vánoce. To je jasnej důkaz, že nejsme křesťani, prokristapána! Jenom ateisti můžou slavit narození Ježíše, že jo. Možná tak malý děcka by se ještě daly považovat za věřící – oni totiž fakt na Ježíška věří a modlí se, aby si ho nerozhněvali a dostali od něj co nejvíc dárků.
Božínku, ale víte, čím to bude, že nás považujou za bezbožný lidi? Vždyť my vůbec nedodržujeme ty boží přikázání, ježišmarja! Já je jako moc neznám, ale slyšela jsem o jednom... Ach bože, teď si na něj zrovna nemůžu vzpomenout! Jak ono to znělo, proboha? Jo, už to mám! Neber jméno boží nadarmo nebo tak ňák. Bůhví, jak oni to myslí... Ale mezi náma – slyšela jsem, že Bůh je prej spravedlivej a jestli s ním nekamarádíte, tak asi taky nebude dělat, že je váš kámoš. Tím jako myslím, abyste se nenamáhali zbytečně a nemodlili se k němu, až přestanou boží mlejny mlít ve váš prospěch. Ježiši, furt to nechápete? On na vás bude z vysoka kakat.
Tak teď jsem si to pěkně pokakala. Pane Bože, ochraňuj mě!