Těžká závislost

Když už jste se rozhodli si tohle přečíst, tak předpokládám, že to bude proto, že jste napnutý jak kšandy, o čem že to chci psát, co? Jasně že o závislosti. Jo, je fakt, že existuje wxyz druhů závislostí... Tak například závislost na maminčině svíčkový... závislost na sexy hlasu Robbieho Williamse... na počítačový obrazovce (do který momentálně civíte)... na hláškách pošuků z IT Crowd... závislost na slupkách od mandarinek (no fakt znám člověka, co je jí!)... na prozvánění kamarádů ve dvě ráno (ale to už je spíš nemoc)... závislost na neodolatelném upířím vzhledu Edwarda Cullena... a tak dál – řekla bych, že to pro názornost stačilo, aby to pak nepřipomínalo spíš odbornej referát.
Když už ale řeknu, že je ta závislost těžká, budete si asi představovat nepoučitelnýho alkoholika, zoufalýho feťáka nebo člověka, kterej je neustále cejtit kouřem a má úplně oddělaný plíce (rozuměj kuřáka). Takže je asi na čase vás uvést z omylu dřív, než vás tenhle dlouhatánskej úvod začne nudit (pokud se tak už nestalo, ovšem jestli jo, tak jste stejně nedočetli až sem, tudíž na tom vlastně nesejde).
Jak moc máte rádi žvýkačky? (To nebyla řečnická otázka.) Vydrží vám jeden balíček na celý měsíc? Máte v kabelce žvýkačky jen preventivně, kdyby bylo potřeba osvěžit si dech? Nebo si snad dáváte orbitky po každém jídle? Anebo dokonce... žvejk-žvejk-žvýkáte nonstop (jako třeba právě teď!)? Nestává se vám náhodou, že ať se děje cokoliv, vy nevyndaváte žvejkačku z pusy? Nežvýkáte i ze spaní? Kdyby přišlo zemětřesení, zachraňovali byste si radši střechu nad hlavou nebo vaše milované žvýkačky? (Ovšemže žvýkačky, vždyť ten barák už stejně nezachráníte!) Ťukáte si teď na čelo, že přeháním? Ne. Nepřeháním.
Znám totiž osobu, která je doopravdy těžce závislá na žvejkačkách. Troufám si tvrdit, že trpí tou nejgigantičtější žvejkací závislostí, jakou kdy kdo na týhle planetě trpěl – a ona je ke všemu zcela určitě první závislačka svého druhu (možná bych jí měla navrhnout na zápis do Guinessovky, co říkáte?!).
Nemám to sice úplně podložený, ale asi se moc neseknu, když řeknu, že ta dotyčná závislá osoba vyžvejká za týden víc žvýkaček než celá naše škola čítající asi 700 průměrně žvýkajících studentů dohromady. Nikdy jsem přesně nezkoumala, kolik dražé do sebe zvládne naházet za jediný den, ale odhad bude... no, hodně. Snad každých deset minut strká do úst novou žvejkačku – ne že by ta stará tak rychle ztratila svojí chuť, ale víte, prej jde hlavně o ten božskej pocit, kdy žvejku rozkousne. Takže chápete, jak snadno (a hlavně rychle!) dokáže zlikvidovat jeden malej balíček. (A když jí ještě k tomu náhodou poprosím o jednu žvejkačku, to je teprv horor! Teda lakomá to ona není, ani náhodou, ale uvědomte si, jakou oběť tím po ní vyžaduju!) Stává se, že ji ráno vidím, jak si celá šťastná kupuje novej balíček, ale sotva dojede do školy, už se musí uchylovat ke svejm alternativním zásobárnám, protože onen novej balíček už je v čudu...
Pokud patříte mezi prakticky uvažující lidi, tak vás možná napadá, že taková spotřeba žvejkaček musí lízt pěkně do peněz – asi jako cigarety nebo drogy... Je fakt, že to není zrovna levný, ale proto právě mluvím o těch jejích „zásobárnách“. Mezi spolužákama už má totiž hezky vytipovaný svoje dealery, od nichž vyžebrá žvejku za všech okolností. Stačí, aby zavolala „Dealere x!“, „Dealere y!“ nebo „Dealere z!“ a má po absťáku. A dokonce gratis. Chudáci dealeři si možná až teprve na konci studia uvědomí, kolik na tom prodělali... To si potom buď půjdou hodit mašli nebo si najmou mafii, která jim jejich prachy vydyndá zpátky.
Víte, jsem docela ráda, že tahle žvejkací nemoc není nakažlivá. Sice to vypadá celkem neškodně – říkáte si, že je to zdravá závislost... Jenže kdybyste líp četli obal od orbitek, možná byste si všimli tý malý nenápadný věty, která hlásá: „Nadměrná konzumace může vyvolat projímavé účinky“.
A myslíte, že se ta nejmenovaná osoba půjde konečně léčit? Nepůjde, přece se svojí žvejk-závislosti nevzdá! Leda tak kdyby její dealeři zkrachovali... Ale ti se zatím i v době finanční krize drží.