Zákony kuchyně aneb Estrogenovy dobroty

Jelikož můj sotva patrný zevnějšek matka (nebo spíše macecha) příroda neobdařila dech beroucími půvaby, napadlo mě, že bych mohla balit chlapy na lákavé, s láskou a péčí ukuchtěné estrogenové lahůdky. Chápete, objekt touhy bude mít oči pro naservírovaný žvanec a s trochou štěstí si všimne až po svatbě, že na samotné kuchařce toho ke koukání moc není. Jedinou pihou na celém plánu je má rodička.
Od útlého dětství mám totiž z blíže neurčených důvodů přísný zákaz přibližovat se ke sporáku a pozvání do kuchyně dostávám jen při příležitosti oběda. A protože zakázané ovoce má tu nejlepší chuť, vyčíhla jsem si den D, kdy budou fotrovci i rejpavý bratříček bezpečně vykvartýrovaní, a s vidinou lákavých jednohubek ve stylu Bree ze Zoufalek jsem podnikla nájezd na kuchyň. Den D byl stanoven na dnešek.
Můj úžasný a zároveň rychlý a jednoduchý recept (proto je tak geniální) spočíval v tom, že se čertsvý chlebík nakrájel na větší kostičky, dle uvážení namazal máslem a na jednotlivé kostičky se párátkem připíchla cherry rajčátka s vydlabaným vnitřkem, který nahrazovala bylinková Lučina. Celé veledílo mělo podle plánu zdobit pár kostiček žluté papriky a špetka pepře. Toto je znění receptu, který se vzhledem k okolnostem stal zcela nerealizovatelný. Kuchyň totiž podobně jako mafie uznává kromě zákonu schválnosti i své zákony.

ZÁKON VYUŽITÍ LOGIKY V PRAXI
Pro nás, logikou panensky nedotčené, docela ťafka. V iluzi, že vaření ani příprava studených pokrmů přece není přírodní věda a netřeba uvažovat nad postupem chystání jednotlivých surovin, jsem rozkrájela na úhledné kostičky pět středně velkých krajíců chleba. Ty chytřejší už teď jistě trklo, že by nebylo od věci napřed krajíce namazat, než se pak otrocky piplat s každým kouskem zvlášť. Ti blbější si touto základní chybou začátečníka mohou naskórovat dvacet minut strávených v kuchyni navíc.

ZÁKON MATEMATIKY
S pocitem, že nic horšího už mě potkat nemůže, je to přece jen příprava večeře, jsem domazala poslední kostičku protivně se drobícího chleba a s rukama až po lokty upatlanými od másla jsem se jala krájet rajčata. Jak je všem známo, cherry rajčata jsou liliputní odrůda rajčete obecného čili zahradního, čili půlka rajčete na kostičku chleba bude stačit. Přestože jsem v oboru matematiky věčný začátečník a amatér, bylo mi jasné, že celý početní příklad spočívá v sečtení vybraného počtu rajčat a následném vydělení jejich součtu dvěma. Po psychicky náročném vyčerpání, kdy se pořád ne a ne dopídit celého čísla, mi došlo, že i polovičního diskalkulika by logicky napadlo to udělat naopak. Začala jsem si v kuchyni připadat jako zavilá feministka v gay klubu.

ZÁKON CHIRURGIE
Ať to zní jakkoli zvláštně, při vydlabávání vnitřku pidirajčat se mi do hlavy neustále vnucovaly méně chutné scény ze seriálu Chicago Hope. Snad proto, že dostat z rajčete, které má po obvodu sotva dva cáky, zarputile zakořenéná semínka i s tím držícím cosi, byla stejná fuška, jako pokoušet se provést octové mušce potrat. Už vím, jak se cítí machr přes údržbu a opravu orlojů, který čistě z dobré vůle spravuje svému drahému synovci švýcarské Swatchky.
Stejně nepříjemné bylo zjištění, že nůž hladce projede nejen rajčatovou dužinou a slupkou, ale také lidskou kůží a částečně masem. Když jsem si neobratným zacházením s vykosťovacím nožem, neb doma menší nevedeme, způsobila asi desátý šrám na ruce i na duši a modlila se, aby to příště nebylo oko, pohrávala si má mozkovna s myšlenkou celou akci vzdát, která finišovala ve chvíli, kdy jsem si nožem zajela přesně do místa, kde jsem si včera ukazováček projela koníkovačem.
Nezakrývané sténání nikoli touhy, ale bolesti, muselo sousedy přesvědčit o tom, že si na kuchyňské lince užívám hrátky s neobvykle sadistickým borcem, a ono mezitím nůž v ráně... už vím, co znamená tnout do živého.

Po téměř hodinovém úsilí, během něhož mě docela úspěšně přešla chuť k jídlu, jsem začala pociťovat silné nesympatie ke krajícům chleba a pojala neskrývanou zášť k pidirajčatům. Konečně mohla ochutnat pracně vytvořené, ne moc přitažlivě tvářící se jednohubky.
A víte co?
Chutnaly jako průměrný obložený chlebíček...

Bon Apetit!