Nechci se obouvat do bot...

Dlouhou dobu jsem sám sebe považoval za tolerantní bytost. Tak třeba co se rasové otázky týče, jsem zastáncem toho, že Romové jsou slušní a pracovití lidé. Na každých 100 000 se jich alespoň 10 takových jistě najde. Problémy mi nedělá ani náboženství. Jestli-že se při něm rituálně neobětují zvířata či zelenooké panny tím líp. Pokud vím, tak s homosexuály jsem, nezaznamenal žádný styk (a to v jakémkoliv slova smyslu), a co se týče rovnoprávnosti žen a mužů, tak musím říct, že pro něžné pohlaví mám již od 10 let slabost a vždy jsem mu fandil o něco víc.
Proto mě zaskočilo, když jsem se dozvěděl o své intoleranci (nezaměňovat s impotencí!). Ptáte se k čemu? Inu, k botám. Avšak ne k těm na nohách, nýbrž těm na internetových profilech. Tahleta záležitost mě už dlouho zvedá ze židle a patrně by mě dokázalo zvednou i z kolečkovýho křesla. Díky seriálu IT Crowd už vím, jakou mají některé dívky slabost pro boty. Avšak to, co se objevuje na některých profilech ani zdaleka nevypadá jako Zlaté střevíčky, nýbrž bych si je troufnul označit klidně jako Boty proti lásce. Většinou jsou to totiž boty, kterým se u nás odjakživa říkalo „kecky“. Jasně, profil je posvátnou věcí každého z vás a nikdo (krom admina) nemá právo vám do něj kecat. Dávno jsem si zvykl, že písmeno „W“ se na některých profilech objevuje vícekrát, než na polských webových stránkách hry World of Warcraft. Nekomentuji to. Dávno jsem si zvykl na pisatele, jejichž klávesnice má zřejmě porouchaný Caps Lock. Budiž. Ale tahle botová mánie mi stále nejde na rozum. Popravdě řečeno, mi docela slušně začíná lízt na mozek.
Proč zrovna boty? Proč né třeba týden nošené spodní prádlo? (A to ani nejsem fetišista.) Jak se říká: „někdo má rád botky, jinej zase spodky…“. Nechápu. Nechápu, ale přesto bych se do bot nechtěl nijak obouvat. Spíš se ptám jakožto laik, jehož odmalička obouvala „prestižní“ značka Prestige (abych citoval z jednoho opovrženíhodného webu: Prestige - kvalitní boty vhodné pro dělníky, důchodce a další, kterým nezáleží na jejich vzhledu). Z těchto důvodů jsem si vždy pod pojmy jako „žabky“, „vietnamky“, „kozačky“ nebo nedej bože „filcky“ představoval věci všemožné, jen ne ty k nošení na nohou. Pouze lodičky jsem znal moc dobře. Toto pojmenování mi utkvělo v paměti od dob, kdy jsem si od spolužáků vysloužil poněkud necitelnou přezdívku BigFoot a to právě kvůli svým „lodím“.
Mé boty už zažily leccos. Krom samozřejmé únavy materiálu po 4 letech např. povodeň, sekačku na trávu, ploché nohy majitele, požár, malování, poleptání, troje vyhození do popelnice i velmi důvěrné seznámení s několika nechutnými věcičkami od okolních psů. Přesto přeze všechno (a možná právě proto), že se mnou byly vždy, když mi začínalo téct do bot, je teď nedokážu odkopnout či dát jim kopačky. A tak si říkám, že by nebylo od věci vytvořit nějakou trefnou doménu, něco jako www.showshoes.com nebo skromnější www.botnik.cz, kde bych se, krom všech těch Královen bielych tenisek, mohl se svým obutím pochlubit i já.