V roce 2010 s čistým štítem

Ne že bych snad měla nějak výrazně slabou vůli, nicméně předsevzetí pro mě až do dnešní doby značily zcela zbytečnou rekvizitu, vhodnou tak akorát pro ty, co prvního ledna naslibujou sami sobě hory doly, a než se leden přehoupne v únor, veškeré snahy předsevzetí dodržet vezmou za své. Ovšem teď už se dva týdny oficiálně počítám za dospělého jedince (neoficiálně to ještě pár desítek let potrvá)a rozhodla jsem se, že do roku 2010, když už má být tak katastrofický, jak prorokoval Nostradamus a jeho patolízalové, si pár předsevzetí dám taky, a to, že si je předsevzívám až tak navečer, berte prostě jako znak mé lenosti, která se vlastně stává objektem prvního předsevzetí. Takže...
1.) Každý večer si nachystám věci do školy. Ksakru, vždyť je to jen diář a dva tři sešity, tak proč to doteď nešlo? Stejně tak ze skříňky vyhodím tepláky na tělák, které jsou mi malé (!), ty samé tepláky, které jsem na počátku září zmuchlané nacpala do rohu výše zmiňované skříňky, tím pádem se komplikuje ukládání učebnic do téhož prostoru. Vezmu-li v potaz, že do skříňky lezu čtrnáctkrát za týden, což dělá dvě skříňkové exkurze denně, nechápu, proč jsem ony malé tepláky ještě nebyla schopná vyhodit. Mimochodem, odpadkový koš se nachází necelé dva metry od skříňky (poznámka autorky).
2.) S bodem jedna úzce souvisí i příprava svačiny. Když už jsem tedy večer tak líná (a odteď mi večery bude zabírat chystání dvou sešitů a diáře - složitá a nesmírně vyčerpávající činnost), nepoddám se lenosti i ráno, milostivě uchopím nůž, máslo, chleba (případně jiné pečivo) a vlastníma rukama si vytvořím pestrou stravu pro následujících sedm hodin. Není to jaderná fyzika, proboha. Tak proč jsem až doposud každé ráno čapla ze špajzu čokoládový kroasán, navíc bráchův, a který mi navíc vůbec nechutná?
3.) Pokud jde o kluky, hochy, chlapce, jinochy či jinou verbež, pokusím se být rozumná. Předně, ti (ten) z obchodní akademie skutečně nejsou těmi vhodnými partnery pro mou jedinečnou maličkost. Za těch dva a půl roku mi došlo, že pro ně (něj) bude vždycky přednější nějaká Sabina, případně ostatní zástupkyně něžnýho pohlaví, pak dlouho dlouho nic a pak až já. Toť budu ctít a mít na paměti po celý rok 2010 i ty nadcházející roky až do roku 2012, kdy nastane onen neblahý konec světa, jak předpověděl Nostradamus, a kdy se ve skutečnosti stane naprosté hovno (jak předpověděl fenomén facebook).
4.) Čtvrtému bodu ohledně vypracovávání domácích úkolů se budu věnovat až příští rok, kdy mi po krku půjde matura a už se sebou budu muset začít něco dělat, dle slov mé rodičky.
5.) Alkohol. Neprávem mě okolí nazývá alpou, leč nelze se jim divit, když už po jednom pivu nebo skleničce vína odpovídá můj verbální i neverbální projev chování profesionálního alkoholika po dvou flaškách rumu zapíjených slzami Stalina. Tím nechci naznačit nic jiného než to, že v tomto roce se pokusím eliminovat počet přijatých pozvání "na jedno", jelikož pak na mě nikdo nedává pozor, ještě ze mě mají srandu a já pak akorát otravuju po telefonu slušné lidi a těm přítomným předkládám nemravné návrhy. Krom toho, alkohol mi nechutná, tudíž se nehodlám znemožňovat pod vlivem vína, které chutná jako ředidlo, vodky s pachutí odlakovače, sektu, který mým chuťovým buňkám evokuje chuť bublifuku, a už vůbec nemluvím o fernetu a podobných patocích, které i můj dědeček nazývá lakem na rakve.
6.) Přestanu si kousat malíček na nehtu. Teda, nehet na malíčku. Stručně a jasně, přestanu.
7.) Začnu uklízet plochu na notebooku, taktéž budu pravidelně vysypávat počítačový koš. Je fakt, že nesmrdí a že místo úklidu plochy bych se měla zaměřit spíše na desku psacího stolu, abych ten notebook vůbec našla, nicméně přebytečné ikonky na ploše mi většinou kazí image fotek či obrázků plochy. A plný koš zabírá místo na disku. Přece jen jsem se něco naučila.
8.) Přestanu říkat "drž pysk!" pokaždé, když mě nebudou napadat vhodná slova k tomu, abych někoho setřela, a najdu si nějakou kultivovanější frázi. Přece jenom, jsem už dospělá... a tak.
9.) Nebudu se kámošek a kámošů pořád dookola ptát, jestli mi náhodou pod vlasama neprosvítá hlava. Bože, vždyť je to trapný, málo vlasů mají miliony lidí a každý se s tím určitě tak nestresuje.
10.) Nebudu chodit několikrát do týdne k číňanům na smažené nudle a do místní restaurace na pizzu, když vím, že momentálně nemám prachy. Nepobírám zrovna rotschildovskou výplatu a protože mi z účtu měsíčně strhávají čtrnáct padesát za nesmyslné poplatky, kterým ani nerozumím, byla bych do roka na mizině.

Kdo ví. Třeba za rok touhle dobou budu mít cukrovku z čokoládových kroasánů, patřících mému bratrovi, skončím s tím největším prevítem v kraji Moravskoslezském, budu mít závislost na láhvi okeny, bude mi chybět levý malíček, vypučí mi žaludeční vředy z nezdravé stravy a zablokujou mi účet. Ááále, víte co... držte pysk. Povíme si příští rok.

PF 2010, milánkové!