Když to na člověka přijde

Milé dámy, milí pánové, promiňte mi,že budu psát o něčem, o čem dospělák většinou mlčí, protože o takových věcech se mluvit prostě nehodí! O čem, že to vlastně bude řeč...? Ne, jste na omylu, nepůjde ani o první sexuální zážitek, ani o druhý sexuální zážitek, ani o jiné sexuální dobrodružství. I když, pohlavní orgány budou mít v tomto vyprávění hlavní slovo.
Čurání a kakání zvládáme všichni od narození. Jde nám to jaksi samo od přírody. Je to jedna z našich nejzákladnějších potřeb.
Starostlivá maminka svému miminku hladí bříško, aby se mohlo hezky vykakat. Vaří mu fenyklový čajík,když má zaražené prdíky. S pečlivostí sobě vlastní trpělivě omývá a natírá pokakanou prdelku svého andílka. A ještě se z toho dokáže nadšeně radovat!
Miminko roste a natahuje se. Najednou je tady malá, velká slečna nebo malý velký kluk, který už nečurá ani nekaká do plínek, protože před nedávnem objevil takový zázrak jako je nočník. Ale pozor, škvrně nesedí na nočníku, ono sedí na trůně! A zase slyší jenom maminčinu chválu, “No ty si udělal hezký bobeček! To je krásné nadělení! Ty si se nádherně vyčural, jejda mane, ty si moje zlatíčko!“
Jak se stále vytahujeme a vytahujeme do výšky, najednou jsou z nás dospěláci. Nikdo už nás za čůrání a kakání nechválí,nehladí ani nepusinkuje na zadeček. Protože dospěláci o svém čurání kakání nemluví. A když už mluví, tak většinou u lékaře nebo v opileckém deliriu.
Úspěšnou manažérku schovávající svůj zadeček v perfektně padnoucí minisukni . S chůzí gazely, předci nemůžeme chválit za to,jaký se jí podařil vykadit nádherně zamotaný bobeček!
Ani poslance parlamentu s pečlivě upraveným knírem a padnoucí kravatou, nepochválíme do medií za to, jak úžasný má proud a kam až daleko stříká!
Mě se však stalo v životě už mnohokrát, že bych dala království ne za koně, ale za záchodky! Když to na člověka přijde, je zle a všechna elegance, důstojnost a noblesa jde stranou.
Styděla jsem se však přičapnout na Karlově náměstí a vyčůrat se na dlažební kostky. Už, už jsem myslela, že dojde k nejhoršímu, ale najednou se stal zázrak a já v poslední chvíli oběvila otevřené záchodky a v nich sedící „hajzlbábu“. Ječela na mě, „Nejdřív zaplaťte 10 Kč, neumíte číst!“ Nereagovala jsem, rychle jsem za sebou zaklapla dveře a vykonala svoji potřebu. V tu chvíli mi bylo úplně jedno, že tam nebyl papír,a já musela použít svůj vlastí, voňavý ubrousek, že splachovadlo drželo silou vůle. Nevadilo mi ani to, že jsem si tam málem zlomila nohu, protože „hajzlbába“ právě vytřela stylem, co je mokrý, to je čistý!
Při odchodu,to už jsem zase vypadala jako dáma a ne jako zoufalec. Jsem zaplatila dvojnásobnou částku a velebila tu bezzubou, úžasně příjemnou paní až do nebe. Záchodky a „hajzlbáby“ budiž pochváleny!
To pánové to mají o mnoho jednodušší. Přistoupí ke stromu, k vzrostlému keři,v nejhorším případě k plotu, nenápadně vytáhnou svoje méně či více vyvinuté nářadí, zalijí porost, oklepou nářadí, zapnou poklopec a jdou dál, jakoby se nechumelilo.
Horší je, když i na ně přijde ta druhá varianta. To z hrůzou v očích hledají příkop, les, nebo alespoň remízek, jako toaletní papír jim skvěle poslouží lopuch v krajní nouzi i jehličí.
Dámy a pánové pozor! Než si stáhnete kalhotky, slipy či trenýrky, a uvelebíte se do podřepu, dovolte mi několik rad:
Dobře si prohlídněte místo kam chcete položit svoji úrodu. Nedoporučuji ji ukládat v blízkosti mraveniště. Pozor na vosy, včely a jiný bodavý hmyz. V opačném případě si následky v některých případech i dlouhodobé ponesete sami!Na podzim se velmi přimlouvám za ježky! Chtěje se uložit k zimnímu spánku, nestojí o hnědý, smradlavý poklad! Neodkládejte vedle sebe mobil, zvoní vždy v nejnevhodnější dobu!
Žijte v souladu s přírodou a předcházejte si toaletářky!