revizor umí taky mluvit

revizor stojí, revizor kouká, pracuje. a metro tubusy jsou veliké a jeden se i bát může, a tak si náš revizor bere na pomoc státní dohled a s klepety. klepeta jsou vidět a budí respekt věru náležitej.
a ten pasažér, kteréžto slovo už v sobě skrývá polovinu slov k označení černého pasažéra, tak ten jeden, co stál u soudu a hravě dokázal, že v době jeho slavné a dnes propírané černé jízdy dlel na opačném koutu naší planety, tak tomu to stejně nebylo nic platné a pokutu s tučným přívažkem zaplatit musel. zákon je zákon a lístek neměl, co nakonec sám dokázal, když tam, kde byl, žádný ani nekupoval.
a tak dnes revizor stojí a číhne si namátkou, a strefuje a nejspíš i tajně dává si tipy, který že z těch potenciálních černojezdících dnes nemá a zaplatí. a už tolikrát jsem prošel, jak si revizor vybral pokaždé toho přede mnou. až dnes padla karta na mne. postavil se přede mnou a ukázal připravenej odznáček, aniž by promluvil. říkám - pěknej, a co? budeme si ukazovat odznáčky? - vaši jízdenku! s kamennou tváří promluvil. - ach ták. a uspokojil jsem jeho zvědavost a podal lístek.
že naše kotlina má problém dorozumívací, je nabíledni. že chudák pan špaček řeší lak na nehty u smradlavých nohou, je fakt. a že si necháváme líbit v restauraci za naše peníze cokoliv až tak, že to dávají k lepšímu ve zbytku světa, pokud se o nás krom fotbalového míče něco doví, je taky fakt. a tak, když službu konající za to placený človíček bez pozdravu vytasí odznak, už vůbec nikomu to nepřijde divné.

ps. zajímavý rozdíl je mezi revizorem metroidním a tím co běhá po tramvajích. ten tunelový často i pozdraví a požádá... což kolegové v tramvajích a zvláště v plzni ani nezkouší. a proč taky, když nám je to fuk.