Předsevzatá poklona roku 2011

Tak na úvod bych především chtěla do patřičných míst odkázat jedince, kteří zrovna nabírají směs kyslíku, dusíku, oxidu uhličitého a vzácných plynů k pronesení nestydaté otázky, jak jsem na tom s předsevzetími roku 2010, když už se tedy chci ohánět dalšími, tentokrát na rok zakončený jedničkou. Tyto neomalené obratlovce můžu usadit přinejmenším povznesením skutečnosti, že si už celý rok poctivě každé ráno mažu svačiny, přesně jak jsem si předsevzala.
Ovšem, nemá smysl se vracet k něčemu, co bylo, aneb jak pravil někdo moudrý přede mnou, nač plakat nad rozlitým mlékem? Bez ohledu na to, jaká část loňských předsevzetí ve zlomcích či procentuálně se mi zadařila opravdu úspěšně splnit, je načase nastřít si předsevzetí nová, abych je mohla - neméně úspěšně - plnit v následujícím roce:

1. Začnu od podlahy. Nebudu tak jako každý rok bezprostředně před Vánoci brečet kvůli kaprům, respektive kvůli jejich bezcitnému holocaustu. Přece jen už mi je takřka dva týdny devatenáct a ronit slaný oční sekret jako zastánkyně práv a svobod kaprů a jiných oploutvených živočichů je poněkud... dětinské. Na svou obranu však chci podotknout, že žádná z mých slz není pokrytecká, protože ryby nejím.

2. Začnu se učit na maturitu. Přinejmenším si aspoň stáhnu otázky. Hned od nového roku, totiž, éé... no, řekněme, že od půlky ledna. Nic se nemá přehánět, stres škodí zdraví.

3. Dostanu se na vysokou školu. Schválně jsem nepoužila formulaci "zkusím se dostat" nebo "budu se snažit dostat se." To proto, že se prostě dostanu za jakoukoli cenu, půjdu přes mrtvoly. Až na určité... no, zkrátka, nohy nechám pochopitelně u sebe, kulatně vyjádřeno. A přes všechny kecy omezenců a novinářské kidy v místním plátku před dvěma lety můj tatík fakt není mafián.

4. Pokusím s milá býti na instruktora z autoškoly. Po tom měsíci, kdy jsem kvůli sněhu do té otřískané Fabie nesedla (nechci mít na svědomí vraždu a sebevraždu), mi docela začíná scházet. Samozřejmě za předpokladu, že on bude milý na mě. Pokud je to v jeho silách. Tohle předsevzetí by si měl dát spíše on. Když už jsme u toho, přirozeně si máknu, odjezdím zbývajících devět hodin, projedu otázky, našrotím se údržbu a dodělám autoškolu.

5. Budu dokonalá partnerka svého partnera. Tedy, ne že bych nebyla, ve vší skromnosti, tento vztah je mnohem plnohodotnější než kterýkoli předchozí, jsem milá, vtipná, okouzlující, mám ofinku... ale člověk je tvor chybující, v mém případě doslova domácí přenosná továrnička na výrobu katastrof jiného než ekologického rázu, tudíž se budu snažit vyvarovat se veškerým přešlapům své věčněnašpacírpuštěné držtičky.

6. Napíšu dopis Alex Foster. Ne že bych ji tímto chtěla korespondenčně obtěžovat, nicméně jsem to jednou v dobrém rozmaru slíbila s úmyslem tento čin skutečně a reálně spáchat, tudíž se přestanu vymlouvat na to, že pošta je daleko, přičemž ji mám po cestě k Jakoubkovi. Takže tak.

7. Bude-li mě moje stejně lenivá spolužačka Monika (ono na těch jménech něco bude) zase někdy překecávat k bulání tělocviku, stejně jako to jedna z nás zkouší minimálně jednou týdně, budu odolávat déle než po dobu, než dožvýkám sousto a polknu. Stejně tak se v situaci přímo opačné, čili když Moniku překecávám já, obloukem vyhnu staré otřepané výmluvě "zpotíš se, pak tě ofoukne, prochladneš, přechodíš to, následky se s tebou potáhnou do maturity, v důsledku tohoto ji neuděláš a skončíš ve vývařovně za mizerných pár šlupek". Všechno sice souvisí se vším, nicméně jakožto člověk proslulý bujnou fantazií bych si už po těch letech mohla vymyslet něco lepšího.

8. Nebudu bít svou sousedící Kláru. Já vím, že ona si to zaslouží, na druhou stranu bych občas mohla krotit svůj temperament a ovládat se. Aspoň ve chvíli, kdy se někdo dívá.

9. Co se týče mých somnabulních stavů, pokusím se vynajít nějaký vědecký, život nehrožující a bezbolestný způsob, jak je regulovat natolik, abych během nich nebudila svého mladšího bráchu. Je pak nevyspalý a moc toho ví.

10. Důkladněji si zašantročím v kabelce svou krabičku léků na bolest. Až mi zas někde bude vyčuhovat, případně emigruje-li z kabelky ven, nebudou mě podezírat z přechovávaní drog.

Na konec by se hodila nějaká pěkná patetická přísaha, avšak jak lze vyčíst již z předchozích několika let pokusů o dílo, veškeré špetky umu kloudně zakončit dotyčný fejeton či úvahu vzaly za své, nebo spíše nohy na ramena a poctily talentovanější autory.
Na mě zbylo jen zcela neoriginální a veskrze všední... PF 2011, drazí!