Narozeniny

Konfety odklidila uklízečka, párty čepičky zůstaly opět na dně skříně. Jediným dárkem ti jsou urousané tváře.
Všichni zapomněli.
Den se se dnem sešel a máme to tu znova. Tolik významný den. Den, kdy nás matky přivedly po několika měsících útrap, po tuctech vyšetření, v několika minutách na svět. Tolik významný den pro otce. Den, kdy opět zmeškali poměrně důležitou věc v jejich krátkém bytí, ale kdo by se na ně hněval? Jejich reakce je předem známá – zavřít oči a nechat působit etanol nabytý včerejší nocí v nedalekém baru. Tolik očekávaný den i pro prarodiče, kteří si již léta osvojují techniky, jak nás rozmazlovat. Tento den je začátkem volnosti pro naše sourozence, co nás předběhli v mátčině lůně. Však nám tento den přinesl jen starosti v podobě vlastního dýchání, konzumace matčina mléka a problémy s vylučováním dříve nevídané.
Několik prvních let jsme se na tento den těšili, napjatě očekávali nové dárky, sešlost rodiny a přátel. Byli jsme v centru zájmů, každý si nás chtěl chovat, či si s námi hrát. Sebecentričnost jsme zpočátku odměňovali neutišitelným brekem, časem psími kusy, které strhávaly pozornost hostů.
Když nám přestaly vypadávat zuby a začala vypadávat paměť v důsledku konzumace alkoholu, proměnil se tento den na prohýřenou noc, ze které si moc nepamatujeme. Snad jen tolik, že jsme o rok starší, což je pouze relativní vzpomínka, neboť ve skutečnosti jsme jen o den starší.
Jakmile naše výpadky paměti přerostou a je třeba začít užívat Geratam, den našeho prodrání se na světlo boží ztrácí na významu. Už nejsme vůbec středem pozornosti, neboť mladší generace jíž jsme obklopeni se věnuje svým zájmům a potřebám na místo nás, ovšem přiznejme si – byli jsme stejní.
Roním trpké kapky tequily a své mládí topím v nadějích, že příjde lepší den, snad za rok, snad za týden. Tak jako když jsem se batolil jako malé kachně a brečíval v centru všeobecného zájmu, nikdo se mě nesnažil utišit, protože bylo zřejmé, že výsledek je nejistý. Podobně tu sedím i dnes. Dva rozdíly se za těch patnáct let staly. Byl jsem odsunut na okraj vědomí mých blízkých. Pláču mohutněji.
Co to? V dálce kráčí první gratulant – němý gratulant řka: "Vše dobré!"