Podzimní bacily

Zjistila jsem, že moje limitní tělesná teplota, při které jsem schopna běžného provozu činí 38,7 stupňů. Od rána jsem se cítila taková lehce nadnesená asi jako po dvou sklenkách bílého a bylo mi divně horko. Jenže práce nepočká. Dala jsem tedy vyprat prádlo, pověsila to již vyprané, vyndala bábovku z trouby, vyběhla s košem, uklidila kočkolit a vypucovala zaťapkané umyvadlo.
Změřila jsem teplotu naší nemocné Adélce, která odmítá ležet a místo toho zuřivě skládá jeřáb z Lega, mastí karty s barbínkou nebo už posté přestavuje vláčkodráhu. Teploměr ukazuje 38,9, "No Adu, mazej si lehnout na gauč, pustím ti pohádku. Nemůžeš takhle řádit, máš vysokou horečku."
Lehneme si spolu, koukáme na Králíky z klobouku a mezitím se změřím sama. Aháááá přístroj říká 38,7. No paráda, jsme holky nemocky.
Blíží se nám chřipkové období, moc dobře si to pamatuju z loňska. Předávali jsme si virózu v rodině od jednoho k druhému celý podzim a zimu.
Jenže musím do práce, nedá se svítit. Volám tedy dědečkovi, jestli platí dnešní hlídání.
"Boc rád bych, Hadičko, ale já jseb da ubření. Báb děsnou rýbu a horečku jako blázed. Třesu se jak ratlík a nebůžu si pobalu adi sáb uvařit čaj.Teď jseb se běril a báb 37,4 teplotu. Tak se dezlob, debůžu z dobu adi da krok."
No super, dědeček má rýmičku, musím zkusit jinou chůvu. Počkat.... slyším cvaknout zámek, manžel je doma z práce, přišel dřív. Huráá, to se vystřídáme a nemusím shánět hlídání!
Manžel ale už od předsíně dramaticky heká, vzdychá a popotahuje.
"Ahoj, jak to, že jsi už tady?" ptám se.
"Mám asi chřipku,nebo co. Bolí mě klouby, svaly,záda, hlava, mám zimnici, rýmu, kašel a furt pšíkám. Uvaříš mi čaj? Já už nemám ani sílu...."
"To víš, že jo, Zlato" usměju se a pomyslím si něco o genetice, je přesně jako jeho táta... "měřil ses?"
"Měřil, mám 36,6, jsem asi nějakej děsně podchlazenej, pšík, au, ach jo, tak to vidíš."
Uložím manžela na gauč vedle nemocné Adélky, uvařím čajíky, přikryju je až po bradu a kvapím do práce.
"Hani, počkej ještě... Podej mi sem, prosím tě, noťas a ovladač, ještě.... Děkuju." vrhne na mě vdečný, lesklý pohled.
Kroutím hlavou nad tím, že muži v naší rodině jsou bolestínští ukňouránci. Kde jsou všichni drsňáci???
Hledám chlapisko jako je Bruce Willis, takovýho co si dlouhatánskou tržnou ránu polije vodkou z ledničky, zalátá nití z domácího šitíčka a tradádá, jede se dál. Bruce určitě netrpí rymičkou, no ne?