Deník prokrastinátora

Obracím pětikorunu sem a tam a studuji její povrch. Zkouším její stabilitu při postavení na bok a potěžkávám ji.
Ne, opravdu se nikterak nevyznám v numismatice a tento fakt také rozhodně není příčinou toho, že mé svědomí zrovna tíží jakési svědivé břímě. Snažím se vám popsat pocit, který se dá přirovnat například ke známému pocitu, kdy potřebujete kýchnout, opravdu hrozně rádi byste kýchli, ale ani za boha se vám to nedaří.
Prokrastinací údajně trpí především vysokoškoláci. Nu, já jsem tedy teprve středoškolák a již se mohu pochlubit tím, že jsem nejspíš dosáhl jejího nejvyššího možného levelu. Pokud náhodou ještě neznáte význam slova prokrastinace, myslím, že brzy pochopíte. Pokusím se vývoj té své znázornit na zadávání slohových prací od prvního až po čtvrtý ročník střední školy.
Společné všem čtyřem příkladům jsou prvotní plány na zpracování. No, něco jako:
„Výborně, mám na to týden, takže se nad tématem budu postupně zamýšlet a alespoň tři dny předem ho začnu zpracovávat, abych práci nedělal na poslední chvíli a mohl si ji znovu číst, kontrolovat a upravovat.“
Dále se situace povětšinou vyvíjela přibližně následovně.

První ročník, den před odevzdáním, čas


20:00
"Ale zatraceně. Úplně jsem na to zapomněl. Ještě zkouknu další díl Dextera a pustím se do toho."
21:00
"Tak, teď se ještě najím, dojdu si na záchod a napíšu to."
21:20
"Po tom jídle jsem dostal žízeň. Jdu si ještě napustit vodu a začnu."
21:21
"Raději si napustím další sklenici do rezervy, abych nemusel zbytečně vstávat kdybych dostal znova žízeň."
21:22
"Vlastně si dojdu znovu na záchod, když jsem vypil tolik vody."
21:23
"Začínám být trochu ospalý, udělám si k tomu kafe. "
21:25
"Slyšel jsem, že po kávě by člověk měl vypít sklenici vody..."
21:26
"A hele, na novinkách je nějaký zajímavý článek o vesmíru."
21:40
"Teď už se jenom rychle kouknu na Facebook, co je nového. "
23:01
"Teď už vážně začnu, jenom si k tomu musím najít tu správnou muziku... "
02:04
"Jak jsem se sakra na youtube dostal od písniček od Tří sester k dokumentu o jaderný fyzice...?"



No, tenkrát jsem se překonal alespoň v takto pozdní hodinu a napsal to. Horší to ale začalo být v druháku. Vnitřní struktura scénáře většinou byla velmi podobná, avšak...



Druhý ročník, den před odevzdáním, čas


21:00

"Ale zatraceně. Úplně jsem na to zapomněl. Ještě zkouknu další díl Game of Thrones a pustím se do toho."

...

...

...

2:54

"Už se mi chce opravdu dost spát. Nařídím si budíka na dřív a napíšu to ráno."

5:00

"Bože! Já jsem ale magor, jak jsem si mohl myslet, že vstanu tak brzo? Ještě je spousta času..."

6:50

"Ok, už je čas vstát a rychle to naškrábat, jinak přijdu pozdě."

8:10

"Dominiku, zase pozdě?" (Správně, to nejsou má slova)



Slohovku jsem ale ještě pořád napsal. A dokonce doma. No ale pak...

Třetí ročník, den před odevzdáním, čas



22:00

"Ale zatraceně. Úplně jsem na to zapomněl. Ještě zkouknu další díl Walking Dead a pustím se do toho."

...

...

...

23:51

"Já na to kašlu, jdu chrápat, udělám to ráno."

5:00

"Haha, to víš že jo..."

6:50

"Hmmm, no co, napíšu to ve škole..."



Vím, to už začíná smrdět těžkým lajdáctvím. Ale do školy jsem ještě pořád většinou chodil a opravdu to tam napsal. Tedy opravdu jen většinou.

Teď ale k mé momentální situaci ve čtvrťáku. Nuže...



Čtvrtý ročník, den před odevzdáním, čas



23:00 "Ale zatraceně. Úplně jsem na to zapomněl. Ještě zkouknu... No prostě to udělam ráno."


Den odevzdání

5:00
Že já to ještě zkouším...
7:30
"Nechce se mi dostat hned z první slohovky za pět. Dneska si udělám volno."
...
23:00
"A sakra..."
...
Den po odevzdání
5:00
Komentář by již byl asi zbytečný.
7:30
"Tak dneska naposled. Ještě jedno poslední volno a pak začnu makat."
12:30
"Jak jsem sakra mohl spát tak dlouho?"
...
23:00
Začínám psát tento článek.

Ano, opravdu, prokrastinuji tím, že píšu článek o prokrastinaci.
Opravdu bych se sebou měl začít něco dělat.
Ale až po kafíčku...